Pro české prostředí typická jazyková úprava filmu, překlad, při kterém jsou původní dialogy v cizojazyčných filmech a televizních pořadech přemluveny do místního jazyka. Druh hlasového herectví.
Forma zpracování filmu, která má na rozdíl od hraného filmu za cíl především zachytit, zhodnotit a zprostředkovat skutečnost. Je pro ni zvláště charakteristická autentičnost, proto bývá často mylně spojována s publicistikou a zpravodajstvím.
Ve 30. letech 20. století se k vizuálnímu filmu připojil synchronní zvukový doprovod. V českém prostředí je toto období charakterizované také nástupem filmové avantgardy.
Česká kinematografie po zhroucení komunistického režimu a rozdělení Československa. Filmová produkce po privatizaci a návratu do soukromého vlastnictví.
Český film v období druhé světové války, jenž byl ovlivněn politikou a propagandou nacistického Německa. Tuzemské filmové ateliéry sloužily k výrobě německých filmů a kina na území Čech a Moravy se stala odbytištěm německé produkce.
Filmová tvorba v Československu po druhé světové válce, která byla poznamenána znárodněním, silným vlivem Sovětského svazu a komunistickým totalitním režimem.
Filmovou tvorbu po roce 1956 již charakterizuje nástup nové vlny a nové tvůrčí generace. Po roce 1968 bylo toto tvůrčí období přerušeno nastolením normalizace a nástupem cenzury trvající až do roku 1989.
Odvětví scénické hudby vznikající jako neoddělitelná součást filmů a televizních inscenací a dotvářející jejich atmosféru. Světových úspěchů dosáhl hudební doprovod k českým animovaným a krátkým filmům.
Sál nebo samostatná budova, vybavená promítací technikou a hledištěm za účelem sledování filmových představení veřejností. Dříve bylo označováno také „biograf“.
Období spjaté s počátky české kinematografie, zahrnující první tři desetiletí původní české filmové tvorby. Film se omezoval na pouhý obrazový záznam bez mluveného slova. Čechy se staly šestou zemí na světě, kde začala vznikat původní němá filmová tvorba.
Pojem československá nová vlna nebo česká nová vlna označuje generaci filmových režisérů a scénáristů, kteří začali tvořit v 60. letech 20. století. Představuje jeden z vrcholů světové kinematografie a jediný československý filmařský směr, který se natrvalo zapsal do světových dějin umění. Neoficiální, neorganizované hnutí, nazývané také „jaro československého filmu“, skončilo na začátku 70. let s nástupem normalizace. Československá nová vlna je obecně považována za jedno z nejdůležitějších hnutí ve světové kinematografii po italském neorealismu.
2016-2020 ABCzech.cz - © Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Materiály dostupné na této platformě lze bez výslovného souhlasu užívat výhradně pro vlastní a nekomerční účely s řádným uvedením zdroje. Jakékoli jiné použití je povoleno pouze se souhlasem autorů.
Tato webová aplikace Sonic.cgi splňuje požadavky pro GDPR. Aktuální informace naleznete zde.