Pro české prostředí typická jazyková úprava filmu, překlad, při kterém jsou původní dialogy v cizojazyčných filmech a televizních pořadech přemluveny do místního jazyka. Druh hlasového herectví.
Slovo „dabing“ je výpůjčka z anglického (USA) „dubbing“. Jedná se o tvůrčí, technický a organizační proces zasahující především zvukovou složku filmu (dialogu), který začíná překladem, po němž následuje úprava dialogů, volba artikulace, zabarvení a dynamiky hlasů, a nakonec realizace nových synchronních zvukových stop s dialogy v místním jazyce. Česko patří k menšině zemí, které používají dabing pro všechny zahraniční filmy a televizní pořady. Využívá se zde tzv. synchronní dabing. Česká dabingová škola je jedinečná díky vnitřní synchronizaci dialogů, jež dotváří psychologii postav.
Dabing se začal používat v Itálii ve 30. letech 20. století, kdy po éře němého filmu vznikal film ozvučený. V české kinematografii se dlouho běžně nepoužíval a filmy se překládaly jen pomocí titulků nebo se natáčelo několik jazykových verzí. V Československu tak vzniklo ve 30. letech několik desítek německých a francouzských variant původních českých filmů (například bilingvní herec Vlasta Burian natočil německou verzi filmu C. k. polní maršálek, díky níž se stal hvězdou také v zahraničí). První český dabing byl pořízen roku 1933 pro americký snímek Na stopě.
Rozvoj českého dabingu nastal s nástupem komunismu v Československu, pod silným vlivem sovětské kinematografie. Všechny zahraniční filmy byly dabovány v nově zřízeném Studiu pro úpravu zahraničních filmů (1949), které bylo začleněno pod Filmová studia Barrandov. V 50. a 60. letech 20. století, označovaných jako „zlaté období českého dabingu“, bylo dosaženo vysoké umělecké úrovně. Na rozdíl od ostatních dabujících zemí se v českém dabingu angažovali ti nejlepší divadelní herci, dabéři byli pečlivě vybíráni podle barvy hlasu původních postav. Nejslavnějšího českého dabéra představuje František Filipovský, po němž je rovněž pojmenována cena, která je každoročně udělována za herecké výkony v oblasti dabingu. Do procesu byl zapojován také úpravce dialogů, jenž přizpůsoboval překlad tak, aby odpovídal retným hláskám vyslovovaným herci filmu, a staral se také o vnitřní synchronizaci, neboť dialogy měly co nejlépe vystihovat psychologii postav.
Poptávka po dabingu se v Československu výrazně zvýšila po roce 1989. Vznikala nová dabingová studia, jen v Praze jich na počátku 90. let existovalo téměř 50. Kvůli požadavkům trhu na rychlost a nízké pořizovací náklady je ale jeho kvalita od té doby nevyrovnaná. V Česku je dabing velmi rozšířený, našel si však i své odpůrce, podle nichž má vliv na nízkou úroveň znalosti cizích jazyků u českého obyvatelstva.
2016-2020 ABCzech.cz - © Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Materiály dostupné na této platformě lze bez výslovného souhlasu užívat výhradně pro vlastní a nekomerční účely s řádným uvedením zdroje. Jakékoli jiné použití je povoleno pouze se souhlasem autorů.
Tato webová aplikace Sonic.cgi splňuje požadavky pro GDPR. Aktuální informace naleznete zde.