Období spjaté s počátky české kinematografie, zahrnující první tři desetiletí původní české filmové tvorby. Film se omezoval na pouhý obrazový záznam bez mluveného slova. Čechy se staly šestou zemí na světě, kde začala vznikat původní němá filmová tvorba.
Začátky filmového záznamu sahají do 90. let 19. století. První projekce se uskutečnily v několika zemích v roce 1895, na českém území hned o rok později. Nejvýznamnějšími průkopníky natáčení a promítání „pohyblivých obrázků“ byli bratři Lumièrové, vynálezci z francouzského Lyonu. Počátky českého filmu i kina jsou spojené především s osobností Jana Kříženeckého, který roku 1898 vytvořil první „oživlé fotografie“ s tematikou z pražských ulic. Bylo to zhruba 20 krátkých snímků s tehdejšími pražskými aktualitami (např. Výjezd parní stříkačky k ohni či Výjev z lázní žofínských). Kříženecký sám režíroval, natočil i vyvolal také první tři české hrané filmy – krátké komediální skeče, jež posléze s velkým úspěchem promítal v Českém kinematografu v pražských Holešovicích: Dostaveníčko ve mlýnici, Smích a pláč a Výstavní párkař a lepič plakátů (všechny 1898).
Filmová tvorba se postupně soustředila pod filmové výrobní společnosti, vznikající od roku 1910 a finančně podporované pražskými podnikateli, jako byla KINOFA Antonína Pecha, ILLUSIONFILM pod vedením Aloise Janovce a Františka Tichého či ASUM Maxe Urbana a Anny Sedláčkové. Hraná filmová produkce byla vnímána jako nenáročná až pokleslá lidová zábava a vznikaly téměř výhradně jednoduché situační či burleskní komedie a frašky. Zejména společnost ASUM však zahájila tvorbu umělecky náročnějších snímků s lepším hereckým provedením, do nichž autoři začleňovali divadelní scény. V režii ASUMu tak vznikla například krátkometrážní komedie Noční děs (1914), natočená Janem Paloušem ve spolupráci s vinohradskými divadelními herci. Domácí produkce byla zastavena po vypuknutí první světové války v roce 1914. Výjimku představovala společnost LUCERNAFILM, založená Vácslavem Havlem, která byla aktivní i během válečných let a pro niž režisér a spisovatel Antonín Fencl natočil několik úspěšných komedií (např. Pražští adamité /1917/).
Po konci první světové války se největším hráčem na světovém filmovém trhu stala produkce Hollywoodu, významný vliv měla také avantgardní a experimentální vlna francouzská a německá. Ani jeden z těchto vlivů se však v české tvorbě 20. a 30. let 20. století příliš neprojevil. Původní česká filmová tvorba trpěla nedostatkem kapitálu i výrazných autorů, a nedosahovala tak kvalit zahraniční produkce, které dávali provozovatelé kin přednost. Byla ovlivněna především bulvárním divadlem, lidovou operetou a místním provincialismem. Během éry němého filmu převládají v české produkci jednoduché komedie založené na situačním humoru, melodramata a dobrodružné snímky. Pro filmy jsou typické banální milostné zápletky a schematické vypravěčské stereotypy. V českém prostředí se neujala ani komerčně osvědčená hollywoodská koncepce hereckých hvězd s jejich vysokou společenskou prestiží a zapojením do světa módy. Mezi průměrnou domácí produkcí vynikají pouze osobnosti režisérů Karla Antona (např. Cikáni /1921/ či Pohádka máje /1927/), Gustava Machatého (např. Kreutzerova sonáta /1926/ či Erotikon /1929/), Martina Friče (např. Varhaník u svatého Víta /1929/) a Přemysla Pražského (Batalion /1927/).
2016-2020 ABCzech.cz - © Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Materiály dostupné na této platformě lze bez výslovného souhlasu užívat výhradně pro vlastní a nekomerční účely s řádným uvedením zdroje. Jakékoli jiné použití je povoleno pouze se souhlasem autorů.
Tato webová aplikace Sonic.cgi splňuje požadavky pro GDPR. Aktuální informace naleznete zde.
