Nová vlna

Nová vlna vznikla díky uvolnění komunistického režimu, liberalizaci kultury a oslabení filmové cenzury v Československu na počátku 60. let. Zahrnuje jedno celé desetiletí filmařské aktivity, jinak však tvorba spadající do nové vlny není časově ohraničená. Mezi její základní poznávací znaky patří herecké improvizace a angažování neherců do hereckých rolí, natáčení na černobílý materiál nebo barevné filtry, dlouhé dialogy s vnitrozáběrovou montáží, natáčení z ruky, černý humor, absurdita a společenská kritika. Charaktery postav, nejčastěji všedních hrdinů, nejsou černobílé a člověk je zobrazován ve své přirozenosti. Typické je také striktní odmítání ideologií, filmy totiž neměly být závislé na politické objednávce. Tvůrci se nechávali inspirovat literaturou a divadlem, na scénářích spolupracovali s významnými spisovateli, mnozí literáti v té době obsadili profese dramaturgů nebo přednášeli na Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění v Praze (FAMU) (např. Pavel Kohout, Bohumil Hrabal, Milan Kundera, Josef Škvorecký, Vladimír Körner, Ladislav Fuks, Eva Kantůrková aj.). V této generaci vzniklo mnoho kvalitních adaptací literárních děl, mezi něž patří i dva oscarové snímky (Obchod na korze /1965/ a Ostře sledované vlaky /1966/). Charakteristická byla také do té doby nevídaná žánrová různorodost. Nově se začala objevovat podobenství (např. Spalovač mrtvol režiséra Juraje Herze z roku 1968) či filmové muzikály a parodie (např. Limonádový Joe aneb Koňská opera režiséra Oldřicha Lipského a Starci na chmelu režiséra Ladislava Rychmana, oba z roku 1964). Historický film byl obohacen o unikátní tvorbu Františka Vláčila a Otakara Vávry, nově se objevilo i polemické přehodnocování národní historie ve filmech s válečnou tematikou (např. Smrt si říká Engelchen režisérského tandemu Ján Kadár a Elmar Klos, 1963).

Předními tvůrci české nové vlny jsou Miloš Forman, Věra Chytilová, Jaromil Jireš, Pavel Juráček, Jiří Menzel, Jan Němec, Jaroslav Papoušek, Ivan Passer, Jan Schmidt, Evald Schorm či František Vláčil. Podíleli se na ní však také režiséři starší generace – Otakar Vávra, Elmar Klos, Vojtěch Jasný, Jiří Weiss nebo Karel Kachyňa. Pomyslným manifestem generace nové vlny je adaptace povídek Bohumila Hrabala Perličky na dně (1965).

Ukázka ze snímku "Perličky na dně" (1965)

BOČEK, Jaroslav. Kapitoly o filmu. 1. vyd. Praha: Orbis, 1968. 238 s. Filmové publikace.
HAMES, Peter. Československá nová vlna. Vyd. 1. Praha: Levné knihy, 2008. 344 s., [36] s. obr. příl. ISBN 978-80-7309-580-2.
LUKEŠ, Jan. Diagnózy času: český a slovenský poválečný film (1945-2012). V Praze: Slovart, 2013. 447 s. ISBN 978-80-7391-712-8.
PTÁČEK, Luboš, ed. et al. Panorama českého filmu. Vyd. 1. Olomouc: Rubico, 2000. 514 s. ISBN 80-85839-54-7.
ŽALMAN, Jan. Umlčený film. 1., dopl. vyd. [i.e. 2. vyd.]. [Praha]: KMa, 2008. 431 s., [20] s. obr. příl. ISBN 978-80-7309-573-4.