Václav Brožík

^*5. 3. 1851 Železný Hamr u Třemošné – ^†15. 4. 1901 Paříž, Francie

Václav Brožík pocházel z chudé rodiny, proto se místo vysněného malování přihlásil do tiskařské dílny. Dostat se na uměleckou školu se zdálo nemožné, pomohla mu však šťastná náhoda. Jeho nadání si všiml bohatý pivovarník Pavel Vnouček, s jehož synem Brožík zpíval v kostelním sboru. Mecenáš se přimluvil u svého známého z pražské Akademie výtvarných umění (AVU) a zaplatil mladému malíři soukromé hodiny malování. V roce 1868 Brožík na AVU nastoupil O tři roky později se po ukončení studií vydal do Drážďan, kde pokračoval ve studiu umění, a poté do Mnichova. V roce 1876 odcestoval do Paříže, v níž se brzy proslavil a byl uznáván jak veřejností, tak i uměleckými kritiky. Za své obrazy vystavované na pařížském Salonu získal zlatou medaili. Sňatek s dcerou Charlese Sedelmayera, bohatého finančníka a obchodníka s uměním, zajistil Brožíka finančně a také mu přinesl pracovní příležitosti a ještě větší slávu ve Francii. Malíř často dojížděl do Prahy, kde od roku 1893 vyučoval na AVU. V roce 1897 jej císař František Josef I. povýšil do šlechtického stavu.

Brožík byl uznávaným malířem již za svého života. Jeho nejznámějšími obrazy jsou programní historická plátna Svatební poselství českého krále Ladislava u francouzského krále Karla VII. (1877), Odsouzení Jana Husa na koncilu v Kostnici (1883), Kryštof Kolumbus na dvoře španělském (1885), Tu felix Austria nube (1896) a Zvolení Jiřího z Poděbrad za českého krále (1898). Významné dílo představuje cyklus s náměty panovnických dynastií Přemyslovci – Lucemburkové – Habsburkové, který vytvořil pro královskou lóži v Národním divadle. Dále se věnoval portrétní malbě. Jsou známy i jeho historizující inscenované portréty, například Julie Šamberková v roli Messaliny (1876). Zabýval se také realistickou krajinomalbou v duchu francouzské barbizonské školy a venkovským žánrem. Brožík byl držitelem titulu rytíř Čestné legie, členem České akademie věd a umění a členem pařížské Académie des beaux-arts.

BUCHA, František Xaver a PAPEŽOVÁ, Helena, ed. Rod a dětství Václava Brožíka na Plzeňsku: rodopisná studie. Vyd. 1. Plzeň: Koniáš, 2000. 47 s. ISBN 80-901379-7-0. DOLANSKÁ, Karolína et al. České moderní a současné umění 1890-2010. V Praze: Národní galerie, 2010. 2 sv. ISBN 978-80-7035-325-7.
DVOŘÁKOVÁ, Zora. Byl jsem nejslavnější: životní příběh malíře Václava Brožíka. Vyd. 1. Třebíč: Akcent, 2002. 229 s., [24] s. obr. příl. ISBN 80-7268-163-X.
HOROVÁ, Anděla, ed. Nová encyklopedie českého výtvarného umění. Vyd. 1. Praha: Academia, 1995- . sv. ISBN 80-200-0536-6.