Václav Černý

^*26. 3. 1905 Jizbice u Náchoda – ^†2. 7. 1987 Praha

Václav Černý ukončil bakalářské studium na Carnotově lyceu v Dijonu a následně vystudoval na filozofické fakultě v Praze bohemistiku, romanistiku a filozofii. V letech 1930–1934 působil jako tajemník Institutu slovanských studií v Ženevě a získal zde titul docenta. Poté se vrátil do Prahy, kde vyučoval na několika středních školách. Roku 1938 založil literární časopis  Kritický měsíčník, který vycházel do roku 1942 a  v roce 1945  byl obnoven  (po komunistickém převratu v únoru 1948 ovšem zastaven). Působil v protinacistickém odboji a od konce roku 1944 byl vězněn gestapem. V říjnu 1945 byl jmenován řádným profesorem srovnávací literatury na Univerzitě Karlově. V roce 1951 však musel z politických důvodů univerzitu opustit. V roce 1951 byl obviněn z protistátní činnosti, zatčen, ale pro nedostatek důkazů v roce 1953 z vyšetřovací vazby propuštěn. V roce 1968 se jako profesor vrátil na pražskou filozofickou fakultu a obnovil katedru srovnávací a obecné literatury. V roce 1970 byl z politických důvodů propuštěn. Nesměl ani učit, ani publikovat – psal však eseje a kritické stati do exilových nakladatelství a samizdatu. Patřil mezi signatáře Charty 77.

Literární vědě se Černý soustavně věnoval od konce 20. let, později se zaměřil na kritiku existencionalisticky orientovaných básníků z okruhu Kamila Bednáře. Roku 1940 uvedl Jarní almanach básnický statí Čtrnáct básníků z našich nejmladších. Černý se zabýval především obdobím baroka (Až do předsíně nebes: čtrnáct studií o baroku našem i cizím /1972/), romantismu, starší románské a české literatury (Staročeský mastičkář /1955/, Lid a literatura ve středověku, zvláště pak v románských zemích /1958/, Středověké drama /1964/), také existencialismem (První sešit o existencialismu /1948/, Druhý sešit o existencialismu /1948/) a dalšími tématy. V 60. letech Černý započal práci na svých Pamětech, v nichž vykresluje osobní zkušenost z války a poválečných desetiletí, polemizuje s idejí demokratického mravního státu a završuje svou koncepci filozofie dějin a kultury.

JANOUŠEK, Pavel a kol. Slovník českých spisovatelů od roku 1945. Vyd. 2. Praha: Brána, 1999. 2 sv. ISBN 80-7176-939-8.
LEHÁR, Jan et al. Česká literatura od počátků k dnešku. 2., dopl. vyd. [i.e. 3. vyd.]. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 1082 s. Česká historie; sv. 4. ISBN 978-80-7106-963-8.