Téma: Počátky české literatury (4 záznamů)

10.–14. století 

Literatura v českém jazyce vzniká poměrně pozdě, avšak samotná tradice trvá čtyři staletí. Skládá se ze staroslověnského, latinského, hebrejského, německého písemnictví. Do velkomoravského literárního odkazu patří mimo jiné biblické překlady a zavedení slovanské liturgie. Po zániku Velké Moravy se těžiště kulturního vývoje posunulo na západ: do přemyslovských Čech. Posílila se orientace na latinskou vzdělanost. V 10. století se v Čechách začínají objevovat latinské texty, která v průběhu 12. a první poloviny 13. století získává převahu. K nejpopulárnějším žánrům patří legendy. Po nástupu Lucemburků se literatura začíná prudce rozvíjet. Dochází k jejímu zlidovění. Královský dvůr a české panstvo však podléhá stále víc německému kulturnímu vlivu. Léty 1230 až 1306 bávají označovány zlatým věkem německého básnictví v Čechách. Česky psaná literatura se soustřeďuje především na lyrickou duchovní tvorbu.

Cyril a Metoděj

Bratři ze Soluně, kteří vytvořili první slovanské písmo – hlaholici – a prosadili staroslověnštinu jako liturgický jazyk do tehdy výhradně latinské bohoslužby. Tímto činem položili základy slovanského písemnictví a kultury. Jsou hlavními patrony Moravy.

Dalimilova kronika

Nejstarší česky psaná veršovaná kronika. Její obsah má výrazné vlastenecké ladění.

Kosmova kronika

Nejstarší česká kronika. Původní text byl napsán latinsky a jeho autorem je Kosmas, děkan pražské svatovítské kapituly, který kroniku sepsal pravděpodobně v letech 1119 až 1125.

Kristiánova legenda

Latinský spis o počátcích křesťanství a o prvních českých světcích. Dnes patří k nejdůležitějším zdrojům poznání raného českého státu.