Mikoláš Aleš

^*18. 11. 1852 Mirotice u Písku – ^†10. 7. 1913 Praha

Mikoláš Aleš projevoval své nadání již od dětských let. Během studia na Akademii výtvarných umění v Praze (AVU) si přivydělával vyučováním kreslení a tvorbou ilustrací pro noviny a časopisy. Měl bouřlivého uměleckého ducha a za svou účast na vlastenecké demonstraci proti německému profesorovi byl vyloučen z Akademie a krátce vězněn. Potýkal se s existenčními problémy, zvláště po otcově smrti. Dlouhou dobu byl finančně podporován bohatým sběratelem umění Alexandrem Brandejsem. Aleš byl řádným členem České akademie věd a umění a mladí umělci jej manifestačně jmenovali prvním předsedou svého spolku Mánes.

V roce 1879 vyhrál společně s Františkem Ženíškem soutěž na výzdobu stěn, lunet a stropu foyer Národního divadla. Ideový koncept pro nástěnné malby (Život, Mýtus, Národní zpěv a hudba, Historie) a lunety (cyklus Vlast, který zahrnoval celkem 14 lunet) byl především Alšův, Ženíšek se podílel na návrhu při provedení nákresů do reálné velikosti. Alšova touha po dynamičnosti a kontrastu ho výrazně odlišovala od akademicky přísného Ženíška. Porota nepřijala Alšovu techniku a dala přednost Ženíškovi, který měl za úkol dokončit práci na lunetách spolu s dalšími umělci. Pro Alše tato událost znamenala dočasné přerušení přátelství s Ženíškem a rezignaci na malířskou tvorbu.

Pozdější Alšova umělecká tvorba byla zasvěcena kresbě. Pracoval převážně na ilustracích, byl autorem četných kreseb pro časopisy Květy, Zlatá Praha, Ruch, Světozor. Věnoval se také knižní grafice, kreslil do kalendářů a v závěru života vyzdobil slavný slabikář pro české děti. Své nejznámější ilustrace vytvořil pro díla Aloise Jiráska (Z Čech až na konec světa, Psohlavci), Františka Ladislava Čelakovského (Ohlas písní ruských) a pro Rukopis královédvorský. Kromě užité grafiky (návrhy diplomů, český betlém, hrací karty) navrhoval sgrafitovou výzdobu domů v Praze a v dalších městech (Slaný, Plzeň, Písek, Vsetín) ve stylu pozdního historismu s prvky secese. Za svého života byl uznáván jako kreslíř, ilustrátor a dekoratér. Olejomalby byly doceněny až po jeho smrti.

DOLANSKÁ, Karolína et al. České moderní a současné umění 1890-2010. V Praze: Národní galerie, 2010. 2 sv. ISBN 978-80-7035-325-7.
HOFFMANN, Bohuslav. Český umělec Mikoláš Aleš: (1852-1913). 1. vyd. Blatná: Blatenská tiskárna pro město Mirotice, 2013. 95 s. ISBN 978-80-87603-02-4.
HOROVÁ, Anděla, ed. Nová encyklopedie českého výtvarného umění. Vyd. 1. Praha: Academia, 1995- . sv. ISBN 80-200-0536-6.
VOLAVKOVÁ, Hana. Mikoláš Aleš. 1. vyd. Praha: Odeon, 1982. 76 s. Malá galerie; Sv. 26.