Ladislav Štoll

^*26. 6. 1902 Jablonec nad Nisou – ^†6. 1. 1981 Praha

Ladislav Štoll pracoval po maturitě (s malou přestávkou na vojenskou službu u letectva) v Živnostenské bance (do roku 1931). Rok před vstupem do komunistické strany (1926) začal přispívat svými verši, povídkami a fejetony do levicového tisku. V letech 1930–1933 se stal členem a odpovědným redaktorem Levé fronty. Po publikaci článku Úředníci (Levá fronta, 1931), kriticky pojednávajícím o postavení úředníků v době krize, byl z banky propuštěn. Od roku 1934 působil jako redaktor kulturní rubriky Rudého práva, během války se podílel na jeho ilegálním vydávání a po válce stál u obnovení těchto novin. Roku 1934 byl vyslán do Moskvy, kde se s Juliem Fučíkem podílel na vysílání moskevského rozhlasu a účastnil se 7. kongresu Kominterny. Roku 1946 byl zvolen členem Ústředního výboru KSČ, v němž setrval až do konce života. Téhož roku byl jmenován profesorem a později rektorem Vysoké školy politické a sociální. V 50. letech zastával funkci ministra školství a posléze ministra kultury. Po dubnu 1969 se aktivně zapojil do normalizačních procesů, byl jedním z hlavních signatářů prohlášení Naše cesta je leninismus (1970).

Knižní prvotinou Ladislava Štolla je sbírka fejetonů Člověk v aeroplánu (1927). Štoll poté leteckou tematiku opustil a krátce tvořil pod vlivem proletářské poezie. Určitá inspirace poetismem se promítá do detektivky s erotickými motivy Otrávený chléb (1929). Touto knihou se s psaním beletrie rozloučil. Jeho tvorbě dominovala publicistika, literární kritika, polemiky a přednášky. Do střetu se surrealismem, který vnímal jako pokračování romantické vzpoury proti odcizení člověka, vstoupil studií K sociologii romantismu (1934). Od roku 1948 se jeho psaní ještě více podřídilo komunistické propagandě. V referátu Skutečnosti tváří v tvář (1948) formuloval hlavní principy socialistického umění (lidovost, návaznost na realistické tradice, socialistický perspektivismus aj.). Zásadní se stala přednáška Třicet let bojů za českou socialistickou poezii (1950), která zaváděla do literatury ideologické normy. Tím ji rozdělila na schvalovanou a nežádoucí ve vztahu k předpokládaným politickým potřebám a cílům. V souboru O modernismu a modernosti v umění (1974) odmítá pokusy o vnímání moderny jako filozoficko-estetické kategorie.

LEHÁR, Jan et al. Česká literatura od počátků k dnešku. 2., dopl. vyd. [i.e. 3. vyd.]. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 1082 s. Česká historie; sv. 4. ISBN 978-80-7106-963-8.
OPELÍK, Jiří, ed. et al. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. 1. vyd. Praha: Academia, 1985-2008. 7 sv. ISBN 80-200-0797-0.