Josef a Emanuel Maxovi

Josef Max (^*16. 1. 1804 Janov u Sloupu v Čechách – ^†18. 6. 1855 Praha)

Emanuel Max (^*19. 10. 1810 Janov u Sloupu v Čechách – ^†22. 2. 1901 Praha)

 

Josef a Emanuel Maxovi pocházeli z umělecké rodiny sochaře a řezbáře Josefa Františka Maxe. Oba se vyučili řemeslu v otcově dílně a pokračovali ve studiích na pražské Akademii výtvarných umění (AVU) u Josefa Berglera. Starší bratr Josef byl odmítnut dílnou Václava Prachnera, a proto po několika letech založil svou vlastní. Jeho dílna prosperovala a stala se místem, kde se školila celá generace českých sochařů. Mladší bratr Emanuel po pražské Akademii (AVU) studoval sochařství ve Vídni a podnikl studijní cestu do Říma. Po návratu do rodné země pracoval v bratrově dílně. Díky své tvorbě byl povýšen do rytířského stavu (Řád Františka Josefa a Řád železné koruny).

V díle bratří Maxových je patrný vliv především romantismu, byli však značně ovlivněni doznívajícím klasicismem; někdy se v souvislosti s jejich dílem hovoří o akademickém romantismu. Nejznámějším společným dílem bratří Maxových je pomník maršála Radeckého z Radče (Praha). Socha vojevůdce byla navržena Emanuelem Maxem, skupina vojáků byla prací Josefa Maxe. Oba se v rozmezí let 1852–1861 podíleli na doplnění sochařské galerie na Karlově mostě, poničené zejména povodněmi. Josef Max zhotovil sousoší sv. Václava, sv. Norberta a sv. Zikmunda, sv. Josefa s Ježíškem a sochu sv. Jana Křtitele s křížem. Jeho mladší bratr vytvořil sochy sv. Františka Serafinského, sv. Kryštofa nesoucího Ježíška, Pietu a sochy Panny Marie a sv. Jana Evangelisty.

K významným pracím Josefa Maxe patří pomník Františka I. (Hold českých stavů, 1850) na dnešním Smetanově nábřeží v Praze, socha Karla IV. (u kostela Panny Marie a Karla Velikého na pražském Karlově), pomník Albrechta z Valdštejna (Cheb) a pomník Přemysla Oráče (Stadice). Josef Max také často spolupracoval s architekty Johannem Gottfriedem Gutensohnem a Josefem Krannerem na náhrobcích a pomnících. Jsou rovněž známy jeho drobné plastiky a sochy českých panovníků. Dále vytvořil sochu sv. Víta a sochu umírající sv. Ludmily pro svatovítskou katedrálu.

Emanuel Max byl také značně ovlivněn antikou, s níž se seznámil během pobytu v Itálii. Jeho práce jsou k vidění mj. v pražských kostelích. K významným dílům patří socha sv. Ludmily v chrámu sv. Víta. Pracoval na bustách významných osobností. Mezi nejznámější pomníky lze zařadit sochu generála Karla Schwarzenberga v Krásném Dvoře či sochu archanděla Rafaela v kapli bývalého Klárova ústavu slepců na pražském Klárově.

DVOŘÁK, František. Po Karlově mostě: 20 zastavení s Františkem Dvořákem. Vyd. 1. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2003. 115 s. ISBN 80-7106-653-2.
FOLTÝNOVÁ, Marie. Světci z Karlova mostu: veřejná plastika ze sbírek Galerie hlavního města Prahy = Saints of the Charles Bridge: public sculpture from the Prague City Galery collection. Překlad Rani Tolimat. [Praha]: Galerie hlavního města Prahy, 2016. 79 stran. ISBN 978-80-7010-118-6.
HOROVÁ, Anděla, ed. Nová encyklopedie českého výtvarného umění. Vyd. 1. Praha: Academia, 1995- . sv. ISBN 80-200-0536-6.