Josef II.

^*13. 3. 1741 Vídeň, Rakouské arcivévodství (dnešní Rakousko) – ^†20. 2. 1790 Vídeň, Rakouské arcivévodství (dnešní Rakousko)

Josef II. byl prvorozeným synem Marie Terezie a Františka Štěpána Lotrinského. Po smrti svého otce se stal císařem Svaté říše římské a současně spoluvladařem své matky v habsburské monarchii. Už v té době prosazoval radikální reformy v duchu osvícenských idejí, které však narážely na odpor konzervativněji laděné panovnice. Své plány mohl plně realizovat až poté, co v roce 1780 převzal vládu v habsburské monarchii. Již o rok později zrušil nevolnictví v českých a rakouských zemích (1785 v Uhrách), a tak zbavil poddané osobní závislosti na vrchnosti. Vydal také tzv. toleranční patent, který v habsburské monarchii povolil vyznávání luteránství, kalvinismu a pravoslaví. Pro vzdělané vrstvy mělo velký význam uvolnění cenzury.

Reformní snahy Josefa II. měly za cíl zracionalizovat společenský život a podřídit jej kontrole státu. Každá složka společnosti nyní měla racionálně a bez zbytečné okázalosti přispívat k „obecnému blahu“. Pro zlepšení církevní správy zakládal císař nová biskupství, zhustil farní síť a postátnil výchovu kněží, peníze na tyto aktivity však získával masovým rušením velké části klášterů, které podle jeho názoru dostatečně nevykonávaly školskou, charitativní nebo vědeckou činnost. Jejich rychlá a bezohledná likvidace přitom způsobila rozsáhlé kulturní škody. Panovník dále podporoval rozvoj světského školství a tradiční zemské instituce nahrazoval centrálními úřady, v jejichž čele již místo šlechty stáli profesionální úředníci.

Radikální a despotické provádění reforem bez ohledu na tradice však naráželo na odpor velké části tehdejší společnosti. Kritiku vzbuzovala i Josefova neúspěšná válka s Osmanskou říší v letech 1788–1790, která dále přispěla k neutěšené finanční situaci habsburské monarchie. Mohutné protesty šlechty nakonec přiměly císaře některé reformy zrušit. Poslední týdny svého života strávil nemocný a psychicky vyčerpaný panovník ve svých komnatách, uzavřen od okolního světa. Přestože mnohé z Josefových reforem společnost nepřijala a krátce po jeho smrti byly odvolány, především na venkově zůstal v paměti jako „dobrý císař“, který sedlákům přinesl svobodu a v lidové tradici zaujal místo jednoho z nejoblíbenějších panovníků.

 

RYANTOVÁ, Marie, ed., VOREL, Petr, ed. a ANTONÍN, Robert. Čeští králové. Vyd. 1. Praha: Paseka, 2008. 583 s., [8] s. barev. obr. příl. Historická paměť. Velká řada; sv. 16. ISBN 978-80-7185-940-6.