Jan Nepomuk Štěpánek

^*19. 5. 1783 Chrudim – ^†12. 2. 1844 Praha

Jan Nepomuk Štěpánek (též Johann Stiepanek, Stepaneck) pravděpodobně studoval na gymnáziu a poté teologii na univerzitě. Soukromě se zabýval českou historií, jazykem a literaturou, sbíral lidové písně, které však nikdy nezveřejnil. Roku 1803 začal pracovat jako překladatel pro Vlastenské divadlo. Od roku 1812 mu ředitel Stavovského divadla Jan Karel Liebich svěřil vedení obnovených českých her. Působil v několika charitativních institucích, kde také zastával různé funkce (spoluředitel Pražského sirotčince, spoluředitel Pražského spolku humanitního a jiné). Po Liebichově rezignaci měl ve Stavovském divadle spolu s hercem Ferdinandem Polawským a zpěvákem Josephem Kainzem na starosti uvádění českých her, a to i po nástupu nového ředitele. Spolu s Johannem Ritterem z Rittersbergu patřil k zakládajícím členům Spolku pro pěstování hudby církevní v Čechách (1827). V letech 1836–1844 redigoval beletristický týdeník Česká včela. Je pochován na Olšanských hřbitovech v Praze.

Štěpánek na českou scénu uvedl mnoho frašek a kouzelných her podle vídeňského vzoru. Až na výjimky překládal hry z němčiny, hlavně z repertoáru vídeňského předměstského divadla, a melodramata a libreta k operetám. Jeho překlady se, v souladu s tehdejším zvykem, blížily spíše volné adaptaci, navíc kvůli omezenému času pro české hry ve Stavovském divadle některá díla výrazně krátil. Štěpánkovu vlastní tvorbu lze rozdělit do dvou skupin: veselohry založené na nekomplikovaných situacích a jazykové komice (Čech a Němec) a vlastenecko-historické hry využívající některých rysů rytířské hry (Břetislav První, český Achilles). Tím, že na prkna vnesl hodnoty a vztahy měšťanské rodiny počátku 19. století, formoval první fázi vývoje českého divadelního biedermeieru. Byl prvním českým dramatikem, který přikročil k soubornému vydání svých prací (16 svazků).

Jako režisér se snažil vyhovět touze publika po nenáročné zábavě, a tak do repertoáru zařazoval především frašky, veselohry a hry se zpěvy. Kromě toho uváděl také novinky domácích autorů (texty Klicperovy, první hru Josefa Kajetána Tyla). Působil také jako herec. V době jeho činnosti se divadelní představení v českém jazyce stala pevnou součástí českého kulturního života Prahy.

ŠORMOVÁ, Eva a kol. Česká činohra 19. a začátku 20. století: osobnosti. Vydání první. Praha: Institut umění - Divadelní ústav, 2015. 2 svazky (1294 stran). Česká divadelní encyklopedie. ISBN 978-80-200-2467-1.