Generace Národního divadla

Národní divadlo jako symbol celonárodního úsilí vybudovat reprezentativní českou divadelní scénu dalo označení i celé generaci architektů a umělců, kteří byli činní v době jeho výstavby. V oblasti architektury a architektonické plastiky se jedná především o představitele novorenesančního slohu. Tento sloh nejpřesněji odpovídal zaměření českých obrozenců a představě měšťanské společnosti o formální podobě stavby, která měla symbolizovat samostatnost, svébytnost a sílu českého národa. Výstavbě a výzdobě Národního divadla předcházely dlouhodobé přípravy a četné konkurzy architektů a malířů.

Autorem návrhu finální stavby divadla byl Josef Zítek, dostavba a architektura interiéru byla navržena jeho žákem Josefem Schulzem. Autory vítězných projektů výzdoby interiérů byli Mikoláš Aleš, František Ženíšek, Václav Brožík, Josef Tulka a Julius Mařák. Tvůrcem první opony byl František Ženíšek (byla zničena při požáru r. 1881), druhé, dodnes sloužící, Vojtěch Hynais. Sochařská výzdoba je výsledkem práce Antonína Wagnera, Josefa Václava Myslbeka a zejména Bohuslava Schnircha. Na výzdobě se podíleli také sochaři Stanislav Sucharda, Josef Mauder a Antonín Popp, malíř Maxmilián Pirner a někteří další. Četné podněty pro své projekty nacházeli autoři v slovanské mytologii, českých pověstech a legendách, byli inspirováni také romantickou krajinomalbou a objevenými rukopisy Královédvorským a Zelenohorským.

Benešová, Zdeňka, Součková, Taťána a Flídrová, Dana. Národní divadlo: historie a současnost budovy. Praha: Národní divadlo, 1999. 127 s. ISBN 80-7258-001-9.
HOROVÁ, Anděla, ed. Nová encyklopedie českého výtvarného umění. Vyd. 1. Praha: Academia, 1995- . sv. ISBN 80-200-0536-6.