Bohuslav Schnirch

^*10. 8. 1845 Praha – ^†30. 9. 1901 Praha

Bohuslav Bedřich Josef Schnirch zdědil zájem o architekturu a umění nejspíše po svém otci, inženýru a staviteli Josefu Emanuelu Schnirchovi. Sochařství studoval ve Štýrském Hradci, poté ve Vídni a v Mnichově. Po návratu do Prahy zahájil studium architektury na pražské polytechnice, kde se seznámil s architektem Josefem Zítkem. Nejvýznamnější vliv na Schnirchovu tvorbu měl pobyt v Itálii, kde strávil dva roky studiem antického umění, které ho spolu s renesanční estetikou nebývale ovlivnilo. Jako přesvědčený vlastenec se často stýkal s Františkem Ladislavem Riegrem, Františkem Palackým a Miroslavem Tyršem. Během svého pobytu v cizině zajišťoval pro své děti českého vychovatele. Byl předsedou výtvarného odboru Umělecké besedy. Miloval Sokol a šachy, sám navrhl originální tvar šachových figurek. V roce 1888 se stal historicky prvním předsedou České asociace šachové. Byl členem Komise pro soupis památek Prahy a podílel se na vytváření systému památkové péče v Českých zemích.

Schnirchova tvorba vycházela z klasicismu a italské novorenesance, jeho pozdější projev se blížil spíše realismu. K jeho nejznámějším dílům patří sochy zdobící budovu Národního divadla, Apollon a devět múz a bronzová antická trojspřeží, tzv. trigy, které byly zničeny při požáru a nahrazeny novými skupinami podle přepracovaných Schnirchových modelů. Jeho dalším významným počinem jsou sochy hudebníků na Rudolfinu, sochařská výzdoba budov Národního muzea a Pražské městské pojišťovny. Schnirch byl vyhledávaným sochařem, který nejčastěji spolupracoval s Josefem Zítkem. Byl také autorem pomníků Jiřího z Poděbrad v Poděbradech či Václava Hálka v Praze. Některé jeho návrhy zůstaly nerealizovány, jedná se například o pomníky sv. Václava, Josefa Jungmanna nebo také Jana Husa pro Prahu, Jana Žižky pro Tábor a Karla Havlíčka Borovského pro Kutnou Horu. Pracoval též na reliéfech, náhrobcích, drobných plastikách, bustách a na výzdobě fasád domů. K nejznámějším patří busty významných osobností, například Jana Žižky, Jana Palackého, Karla IV., a sochařské části náhrobku vlastní rodiny, dále náhrobků Miroslava Tyrše, Jindřicha Fügnera, Josefa Baráka, bratří Grégrů, Karla Havlíčka Borovského aj.

HOROVÁ, Anděla, ed. Nová encyklopedie českého výtvarného umění. Vyd. 1. Praha: Academia, 1995- . sv. ISBN 80-200-0536-6.
ŠVÁCHA, Rostislav et al. Dějiny umění v českých zemích 800-2000. Vydání první. V Řevnicích: Arbor vitae societas, 2017. 991 stran. ISBN 978-80-88283-02-7.