Země Koruny české

Svazek zemí Koruny české (označovaný také jako Koruna česká) ustanovil dvěma listinami ze 7. 4. 1348 český král Karel IV. Pojem „Koruna“ představoval nadosobní princip, srovnatelný s dnešní institucí státu, a měl se tak stát spojovacím článkem všech zemí, které Karel IV. a jeho otec Jan Lucemburský svojí úspěšnou politikou připojili k původnímu jádru Českého království. Ztělesněním tohoto principu měla být právě svatováclavská koruna (součást českých korunovačních klenotů), již si král symbolicky propůjčoval při korunovaci od „věčného vládce“ země sv. Václava.

Jádro zemí Koruny české tvořilo Království české, Markrabství moravské, Chebsko, Horní a Dolní Lužice a Slezsko, které se skládalo z mnoha menších autonomních knížectví. K nim se přidávala ještě řada drobných území roztroušených po Svaté říši římské a na krátkou dobu i Lucembursko, Braniborsko a Horní Falc. Všechny tyto země spojovalo kromě osoby českého krále také několik společných úřadů a generální sněm. Hlubší integraci však bránily partikulární zájmy jednotlivých zemí, neboť ty si bedlivě střežily a udržovaly své vlastní zemské úřady, instituce a vnitřní autonomii. Zůstávalo tak především společné povědomí příslušnosti ke „Koruně české“.

Přijetím Ferdinanda I. na český trůn v roce 1526 se země Koruny české staly součástí habsburské monarchie. Habsburkové se v rámci své centralizační politiky snažili podporovat vazby jednotlivých korunních zemí přímo k Vídni, avšak nikoliv v rámci Koruny české. Tato tendence nabrala na síle obzvláště po potlačení českého stavovského povstání v roce 1620, neboť následně se již o všech významnějších státních záležitostech rozhodovalo na císařském dvoře ve Vídni. Rozloha zemí Koruny české se navíc výrazně snížila ztrátou Lužice (1635) a většiny Slezska (1742).

Centralizace habsburské monarchie potvrzená vydáním Obnoveného zřízení zemského v roce 1627 a zrušením české dvorské kanceláře (vrchního správního orgánu zemí Koruny české) roku 1749 vedly k tomu, že se faktický význam svazku zemí Koruny českého prakticky vytratil. Jako určitý symbol české státnosti však formálně existoval i nadále a pojem „Koruna česká“ se stále vyskytoval v řadě tehdejších dokumentů. K jeho zániku došlo až v souvislosti se zrušením monarchie a vznikem Československé republiky v roce 1918. 

BOBKOVÁ, Lenka. 7.4.1348 - ustavení Koruny království českého: český stát Karla IV. Vyd. 1. Praha: Havran, 2006. 163 s. Dny, které tvořily české dějiny; sv. 12. ISBN 80-86515-61-3.