Válka o rakouské dědictví

Válka o rakouské dědictví začala v roce 1740, kdy zemřel císař a vládce habsburské monarchie Karel VI., aniž  po sobě zanechal mužské potomky. Aby zabránil rozpadu své říše, zajistil tzv. pragmatickou sankcí nástupnictví i v ženské linii, což umožnilo usednout na trůn jeho nejstarší dceři Marii Terezii. Přestože většina evropských států za Karlova života pragmatickou sankci uznala, mnohé z nich hodlaly využít nastalé situace k likvidaci habsburské monarchie a zmocnit se jejích zemí.

Ještě na podzim roku 1740 vystoupil proti Marii Terezii pruský král Fridrich II. Prusové vpadli 16. 12. 1740 do Slezska a během několika měsíců jej dobyli. Na podzim se navíc k Prusům přidal bavorský král Karel Albrecht, který za podpory francouzského a saského expedičního sboru dobyl 27. listopadu Prahu a 7. prosince se dal prohlásit českým králem. O měsíc později byl navíc zvolen i císařem Svaté říše římské. Marie Terezie však dokázala čelit kritické situaci vpádem do Bavorska, které z větší části dobyla a zároveň připravila Karla Albrechta o většinu mezinárodní podpory. Cenou za toto vítězství však bylo uzavření míru s Fridrichem II., jímž v roce 1742 uznala ztrátu Kladska a většiny Slezska. Porážkou a útěkem francouzského expedičního sboru z Prahy na jaře roku 1743 pak skončila první fáze bojů.

Marie Terezie se nyní pokoušela vyjednat alianci s Velkou Británií a Saskem, která by jí umožnila získat Slezsko zpět. Pruský panovník ji však předešel a 15. 8. 1744 opět vtrhl do českých zemí. Po řadě drtivých porážek ve Slezsku musela Marie Terezie mírem v Drážďanech (25. 12. 1745) opět uznat stávající stav. Úspěchem bylo alespoň uzavření míru s Bavorskem, jímž se nový bavorský král Maxmilián III. vzdal nároků na český trůn a umožnil, aby byl manžel Marie Terezie František Štěpán Lotrinský zvolen římským císařem.

Válka o Rakouské dědictví měla pro další vývoj českých zemí zásadní význam. Marie Terezie dokázala uhájit existenci habsburské monarchie, obě země se tak nadále mohly vyvíjet společně v rámci mnohonárodnostní říše, což usnadnilo formování moderního českého národa. Naopak Slezsko (s výjimkou tzv. českého Slezska) a Kladsko se již do svazku českých zemí nevrátily a jejich historie se nadále ubírala mimo rámec českých dějin.

BAHENSKÁ, Marie et al. Habsburkové: 1740-1918: vznikání občanské společnosti. Vydání první. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2016. 830 stran. ISBN 978-80-7422-483-6.