Václav Kliment Klicpera

^*23. 11. 1792 Chlumec nad Cidlinou – ^†15. 9. 1859 Praha

Václav Kliment Klicpera se původně vyučil krejčím, poté řezníkem. Obě řemesla i krátce provozoval. V Praze v letech 1813–1816 studoval filozofii, do roku 1818 medicínu, poté humanitní obory (literaturu u J. Jungmanna a češtinu u J. Dobrovského). Zde se také zapojil do vlasteneckého hnutí. Od roku 1813 byl činný v ochotnickém souboru, který usiloval o obnovení českých představení ve Stavovském divadle. Jako dramatik debutoval ve Stavovském divadle roku 1816 představením Blaník. Roku 1819 byl jmenován profesorem gymnázia v Hradci Králově, kde se kromě jiného zapojil do vlasteneckého kroužku a rozvíjel širokou veřejnou a osvětovou činnost. Na začátku 20. let začal vydávat, mj. též vlastním nákladem, svá díla. Tím se vedle dramatika Jana Nepomuka Štěpánka zařadil mezi průkopníky publikování českých divadelních her. Roku 1846 získal místo na Akademickém gymnáziu a přesídlil do Prahy, kde od roku 1850 zastával funkci ředitele. Díky jeho snahám se škola stala nejvýznamnějším českým gymnáziem. Na sklonku svého života studoval národní dějiny a začal pracovat na cyklu románů z doby Karla IV. Je pohřben na Olšanských hřbitovech. Poslední rozloučení s Klicperou mělo díky hojné účasti kulturní i široké veřejnosti manifestační protirakouský a vlastenecký ráz.

Ve své tvorbě se dramatik snažil vycházet vstříc dobové poptávce lidového publika po báchorkách a rytířských hrách. Své nejplodnější období zažíval ve druhém desetiletí 19. století, kdy napsal více než 200 her. Ty byly však další generací ve Stavovském divadle opomíjeny, někteří herci účinkovali v jeho dramatech jen s nevolí. Důvodem byla složitější větná stavba a neobvyklé dialogy. Klicpera útoky mladé kritiky a nezájem divadla nesl velmi těžce.

Programově se ke Klicperovi  později přihlásilo ochotnické Kajetánské divadlo (1834–1837), od roku 1835 začalo jeho hry častěji zařazovat na program též divadlo Stavovské. To však někdy uvádělo jeho tvorbu v necitlivých úpravách Josefa Kajetána Tyla, přesto se i v něm časem staly jeho hry nedílnou součástí českého repertoáru. V Novém divadle v Růžové ulici se stal dokonce nejhranějším autorem.Dnes patří mezi nejvýznamnější část jeho díla veseloherní aktovky a komedie někdy s lehce absurdním nádechem: Divotvorný klobouk, Veselohra na mostě, Ptáčník, Kytka atd. Jako jediný český dramatik své doby překládal do němčiny, čímž se mu podařilo proniknout i na scény německých divadel. K jeho komediím se později hlásila meziválečná avantgarda, např. Jindřich Honzl, Emil František Burian, František Salzer a Jiří Frejka. Kromě dramat psal i prózu, zejména historické povídky navazující na oblíbené knížky lidového čtení. Je též autorem návodu k populární karetní hře bulka.

LEHÁR, Jan et al. Česká literatura od počátků k dnešku. 2., dopl. vyd. [i.e. 3. vyd.]. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 1082 s. Česká historie; sv. 4. ISBN 978-80-7106-963-8.
OPELÍK, Jiří, ed. et al. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. 1. vyd. Praha: Academia, 1985-2008. 7 sv. ISBN 80-200-0797-0.
ŠORMOVÁ, Eva a kol. Česká činohra 19. a začátku 20. století: osobnosti. Vydání první. Praha: Institut umění - Divadelní ústav, 2015. 2 svazky (1294 stran). Česká divadelní encyklopedie. ISBN 978-80-200-2467-1.