Veršovaná obrana českého katolictví, které dal její první vydavatel František Palacký název Václav, Havel a Tábor čili Rozmlouvání o Čechách roku 1424. Vznikla pravděpodobně kolem roku 1424.
Skladba je protějškem básní Budyšínského rukopisu. Jejím obsahem je „trojí řeč“, spor o boží zákon. Václavova obrana Nového zákona - Kristova přikázání lásky a milosrdenství - je protikladem argumentů, jež vkládá hlasatelům svých názorů, personifikované Praze a České koruně, do úst autor básní Budyšínského rukopisu. Skladbu lze vnímat nejen jako obranou katolictví, ale i jako rozmlouváním k sobě. Básník si je sice jist vítězstvím své pravdy před tváří boží, je však zároveň postaven před realitu, že zde na zemi vítězí husité (a jak známo, vítězství bylo středověkému myšlení odrazem vůle Páně). Není proto divu, že Václav, i když vyniká argumentační převahou, replikuje na Táborový hrdé řeči, přivlastňující husitům boží přízeň, teprve v samém závěru díla: „My bychom také...“
Od osmislabičných tirád a slavnostního tónu těchto básní se Václav, Havel a Tábor liší bezrozměrným veršem, nenuceně hovorovým stylem, lehkou ironií. Třebaže básník dává poslední slovo Václavovi, rozhovor, který trojice pocestných vede, není pouhou záminkou k tomu, deklarovat stanovisko katolické strany. Je skutečnou diskusí o principech, cílech, názorových stanoviscích a nábožensko-politické praxi „čtverého lidu“: katolíků, husitů rozdělených na pražany a tábory a obyvatel rozvráceného království toužících po míru.
2016-2020 ABCzech.cz - © Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Materiály dostupné na této platformě lze bez výslovného souhlasu užívat výhradně pro vlastní a nekomerční účely s řádným uvedením zdroje. Jakékoli jiné použití je povoleno pouze se souhlasem autorů.
Tato webová aplikace Sonic.cgi splňuje požadavky pro GDPR. Aktuální informace naleznete zde.