Václav Dolejšek

*20. 2. 1895 Praha – ^†3. 1. 1945 Terezín

Václav Dolejšek se narodil v Praze jako prvorozený syn v rodině Václava a Marie Dolejškových. V rodném městě získal základní a středoškolské vzdělání, po maturitě se v roce 1915 zapsal ke studiu matematiky a fyziky na tehdejší Karlo-Ferdinandově univerzitě. Za první světové války sloužil jako jednoroční dobrovolník v rakouské armádě na frontě v Makedonii. Hned po válce dokončil studium a dosáhl učitelské způsobilosti k výuce matematiky, současně se stal i asistentem ve Fyzikálním ústavu, kde pod vedením profesora Bohuslava Kučery v roce 1920 obhájil doktorskou práci Theorie skládání barev a barvy komplementární (příspěvek k nepřímé fotografii v barvách). Během studia u profesora Kučery se Dolejšek seznámil s Jaroslavem Heyrovským, se kterým jej po zbytek života pojilo pevné přátelství – Václav Dolejšek například odmítl nominaci na Nobelovu cenu ve prospěch Jaroslava Heyrovského.

V roce 1921, po úmrtí profesora Bohuslava Kučery, se Václav Dolejšek stal asistentem u profesora Václava Posejpala, jenž doporučil Dolejškovi studijní pobyt ve švédském Lundu v laboratoři rentgenové spektroskopie, kterou vedl profesor Manne Siegbahn. Během půlroku v Lundu objevil Dolejšek spektrální čáry N–série prvků uranu, thoria a bismutu, což posloužilo jako potvrzení představy o stavbě atomu. Tento objev byl publikován v renomovaných časopisech Nature a Zeitschrift für Physik v roce 1922. Po návratu do Československa měl Dolejšek v úmyslu vybudovat podobnou rentgenospektroskopickou laboratoř, jakou disponovala fakulta v Lundu. Na Přírodovědecké fakultě v Praze zažil bleskový start kariéry – v roce 1924 se stal docentem, v roce 1928 mimořádným profesorem a v roce 1935 řádným profesorem experimentální fyziky. Dolejškova laboratoř, která působila na Ústavu fyzikální chemie, přerostla v roce 1931 v první samostatný spektroskopický ústav ve střední Evropě.

Koncem 20. a začátkem 30. let v Československu vrcholila hospodářská krize, která tvrdě dopadla i na vysokoškolské studenty. Profesor Dolejšek věděl, že si velké množství jeho studentů nemůže studium z existenčních důvodů dovolit, a proto přišel s nápadem propojit vědu s průmyslem, což mělo zároveň zdokonalit výrobní postupy i výrobky. Takto bylo v roce 1934 ve Škodových závodech založeno fyzikální pracoviště (pozdější Fyzikální výzkum Škodových závodů), které spolupracovalo se Spektroskopickým ústavem. Po okupaci Československa německou armádou byl 17. listopadu 1939 Spektroskopický ústav zrušen, německé rozhodnutí se ovšem nevztahovalo na Fyzikální výzkum Škodových závodů, kde profesor Dolejšek v práci pokračoval. Koncem roku 1944 byl Václav Dolejšek zatčen kvůli obvinění z členství v ilegální odbojové organizaci ÚVOD, kde ve skupině ATAMAN pracoval na výrobě vysílačky, která pomáhala udržovat kontakt s československou exilovou vládou v Londýně. 7. listopadu 1944 byl převezen z Pankráce do Malé pevnosti Terezín, v níž 3. ledna 1945 zemřel na úplavici. Za svoji činnost byl v listopadu 1945 in memoriam oceněn Československým válečným křížem 1939. Na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy jeho jméno připomíná Dolejškova posluchárna, osazená deskou s nápisem „Padl za vlast – prof. Dr. Václav Dolejšek – 3. 1. 1945“. 

STEJSKALOVÁ, Květa et al. Vědci, vynálezci a podnikatelé v Českých zemích. Svazek třetí, Heyrovský, Dolejšek, Svoboda, Wichterle, Svatý, Holý. Praha: Jonathan Livingston, s.r.o., 2017. 261 stran. ISBN 978-80-7551-046-4.