Umělecká beseda

1863–1972, od 1991

Sdružení Umělecká beseda založili hudebníci František Pivoda a Jan Ludevít Procházka, básníci Karel Jaromír Erben a Vítězslav Hálek, novinář Julius Grégr a přírodovědec Jan Evangelista Purkyně za účelem spolupráce umělců a intelektuálů různých oborů. Stanovy, vypracované v srpnu 1861, byly schváleny v únoru 1863 a první valná hromada se konala 31. 3. 1863. Členové spolku nejprve užívali název Beseda umělců, záhy ale přijali označení Umělecká beseda. Do znaku byl vybrán staročeský strunný hudební nástroj varyto (dle Rukopisů královédvorského a zelenohorského) se třemi růžemi, za barvy spolku byly zvoleny bílá a modrá a heslem se stalo „V umění volnost“. Správu vedl starosta spolku nebo jeho náměstek a správní výbor dvanácti členů. Od 25. 4. 1926 používal spolek vlastní budovu na Malé Straně.

První mimořádnou akcí bylo uspořádání slavnosti k 300. výročí narození Williama Shakespeara (rok 1864) s průvodem postav jeho her v dobových kostýmech a koncertem pod vedením Bedřicha Smetany. Od 90. let 19. století se činnost besedy překrývala s aktivitami jiných nově vzniklých spolků. Z iniciativy historika Zdeňka Kalisty vydala organizace v říjnu 1938 k mnichovským událostem provolání pod názvem Celému vzdělanému světu, v němž vyzvala 2 000 evropských osobností k solidaritě a protestu proti bezpráví páchanému na českém národě a státu. Během normalizace byl v roce 1972 spolek zrušen, literární archiv přešel do správy Památníku národního písemnictví, výtvarná díla do Národní galerie a do Galerie hlavního města Prahy, hudební knihovna a archiv do Československého rozhlasu. Působení Umělecké besedy bylo obnoveno počátkem roku 1991.

Nejvýznamnější období výtvarného odboru Umělecké besedy spadá do prvních 20 let působení tohoto uskupení, kdy pokolení Josefa Mánesa doplňovala tzv. generace Národního divadla. Mezi tehdejší členy patřili sochaři Bohuslav Schnirch, Josef Václav Myslbek a malíři Mikoláš Aleš a Antonín Chittussi. Další významné období rozkvětu tohoto odboru nastalo po zrození Československé republiky a trvalo také 20 let. Kromě organizace výstav se odbor staral o zachování ohrožených památek, jednou z jeho prvních aktivit se staly kroky k zachování kaple sv. Kříže na Starém Městě nebo letohrádku Hvězda. Hudební odbor se zabýval především pořádáním hudebních produkcí, zejména uváděním děl českých skladatelů a ediční činností. Působili zde takové osobnosti jako skladatelé Antonín Dvořák, Zdeněk Fibich, Bedřich Smetana, Josef Suk, Josef Bohuslav Foerster, Vítězslav Novák nebo dirigent Václav Talich. Činnost literárního odboru odrážela proměny literárního dění, členstvo často v různých polemikách zastávalo konzervativnější pozice. Například v 80. a 90. letech dominovali obhájci pravosti Rukopisů královédvorského a zelenohorského, kritici darwinismu či literárního naturalismu. Potvrzují to i jména některých z nejznámějších členů: Jana Nerudy, Jaroslava Vrchlického, Josefa Václava Sládka, Karoliny Světlé nebo Julia Zeyera.

https://www.umeleckabeseda.cz
OPELÍK, Jiří, ed. et al. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. 1. vyd. Praha: Academia, 1985-2008. 7 sv. ISBN 80-200-0797-0.