Třicetiletá válka a české země

Za počátek třicetileté války je obecně považováno datum 23. 5. 1618, kdy skupina českých šlechticů na protest proti omezování náboženských svobod vyhodila z oken Pražského hradu královské místodržící Slavatu a Martinice, čímž zahájila české stavovské povstání. Odboj českých stavů však o dva roky později skončil drtivou porážkou v bitvě na Bílé hoře, po níž následovalo nastolení habsburské hegemonie v českých zemích a násilné obrácení obyvatelstva na katolickou víru. Přinejmenším desetitisíce obyvatel skončily v emigraci, a to včetně řady významných představitelů české inteligence.

Mezitím se však válka rozhořela na velké části území Svaté říše římské a z původně náboženského konfliktu se postupně změnila ve střet Habsburků a jejich spojenců se státy, které se naopak snažily zabránit nastolení habsburské hegemonie ve střední Evropě. České země zpočátku zůstaly větších vojenských akcí ušetřeny, výjimku představovaly pouze krátkodobé vpády sedmihradských a dánských vojsk. Teprve v roce 1631 vtrhla do Čech saská armáda a bez odporu se zmocnila Prahy. Již následujícího roku však byli Sasové vytlačeni Albrechtem z Valdštejna.

Období relativního klidu pokračovalo ještě několik let, než jej tvrdě ukončila poslední fáze války (tzv. švédsko-francouzská válka) a s ní související tažení švédských vojsk proti habsburským državám. V roce 1639 zpustošil vpád generála Johana Gustafssona Banéra rozsáhlé oblasti středních, severních a zčásti i východních Čech. Banérův nástupce Lennart Torstenson se o tři roky později zmocnil Olomouce a s ní i celé severní Moravy, která se stala po zbytek války důležitým opěrným bodem Švédů. O dva roky později utrpělo císařské vojsko drtivou porážku v bitvě u Jankova (6. 3. 1645) a jen neúspěšné obléhání Brna nakonec zabránilo Torstensonovi ohrozit samotnou Vídeň. Švédové následně operovali na území českých zemí až do konce války. Ještě v létě 1648 oblehli Prahu a zmocnili se Pražského hradu a Malé Strany, zbylé části města však odolaly až do uzavření vestfálského míru.

Poslední roky třicetileté války způsobily v českých zemích naprostý hospodářský a demografický rozvrat. Čechy a Morava ztratily přibližně třetinu obyvatelstva, řada vesnic zůstávala prakticky vylidněna a z válečných událostí se vzpamatovávala dlouhá desetiletí. Opuštěné pozemky často zabrala šlechta, což vedlo v následujících letech k nástupu barokního velkostatku. Náboženské a politické poměry v Evropě byly upraveny ke stavu v roce 1624, čímž byla potvrzena jak habsburská nadvláda nad českými zeměmi, tak jejich násilná rekatolizace. Definitivně tak byly zmařeny naděje českých exulantů na změnu poměrů po bitvě na Bílé hoře.

BASTL, Beatrix et al. Habsburkové Země Koruny české ve středoevropské monarchii: 1526-1740. Vydání první. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2017. 911 stran. ISBN 978-80-7422-572-7.
MIKULEC, Jiří. České země v letech 1620-1705: od velké války k dlouhému míru. První vydání. Praha: Libri, 2016. 406 stran. ISBN 978-80-7277-553-8.