Tramping

Tramping se v Československu začal formovat po roce 1918 jako způsob trávení volného času zejména mladých mužů z chudších vrstev. Ti se vydávali mimo Prahu a pobývali v lesích a u řek v jejím okolí, především pak na březích Vltavy, Berounky a Sázavy jen s vybavením, které si nesli na zádech. Pod vlivem životního stylu amerického Divokého západu vytvořil tramping zálibu v táboření v přírodě, která byla chápána jako útěk z civilizace. Až koncem 20. let se začal měnit v módu, provozovanou i středními a vyššími společenskými vrstvami. Od počátku má tramping velmi blízko ke skautingu, kterým je značně ovlivněn. Na rozdíl od něho je však založen na hledání volnosti, nezávislosti, na jednoduchém kamarádství a sounáležitosti neporušené civilizací. Člověk se v tomto pojetí stává jinou bytostí s novým jménem, přezdívkou, opouští dosavadní sociální vazby, a tak tvoří k organizovanému a hierarchicky budovanému skautingu vlastně protiklad. Postupem času vznikaly i trampské osady, vybavené jednoduchými dřevěnými stavbami. Z nich se postupně zrodila výrazná česká záliba v chataření.

Trampské hnutí je subkulturou s mnoha neodmyslitelnými znaky. Mezi ně patří trampská móda, pro kterou jsou typické zejména praktické, pohodlné střihy, zelená barva a užití přírodních materiálů, využívání levných a trvanlivých součástí různých stejnokrojů.

Unikátní je trampský slang, z něhož v češtině zdomácněla slova jako čundr ve významu výlet, kanady jako kožené šněrovací boty. Tramping také přispěl k rozšíření pozdravu ahoj. Dalšími známými výrazy jsou např. paďour nebo masňák, označující obyvatele města, či potlach, což označuje trampskou společenskou událost u táboráku.

Nejvýraznějším znakem je však zřejmě trampská hudba, trampské písně. Nejprve trampové upravovali dobové šlágry, např. Hašlerovy písně, ale již ve 20. letech přichází původní trampská tvorba, ovlivněná hudbou stylu country and western. Nejvhodnějšími a nejčastěji užívanými nástroji byly od počátku kytara, foukací harmonika a bendžo. Hudební nástroj byl důležitou součástí trampské výbavy. Mezi nejznámější trampské písně patří skladba Jana Kordy Vlajka, až do 90. let respektovaná jako trampská hymna, nebo Rosa na kolejích Wabiho Daňka, která tuto úlohu postupně převzala. K dalším významným autorům se řadí bratři Nedvědovi, Karel Plíhal, Pavel Žalman Lohonka, skupina Brontosauři nebo bratři Ryvolové. Vznikaly a dlouhodobě působily desítky amatérských hudebních trampských skupin, které byly velmi populární a koncertovaly nejen v trampském prostředí, ale i v městských sálech. K rychlé popularizaci trampské hudby mezi širokou veřejností přispěly i festivaly trampské, folkové a countryové hudby, jako je nejstarší hudební open festival Porta, nazvaný podle původního místa konání údolí řeky Labe „Porta Bohemica – Brána Čech“. První ročník proběhl v roce 1967 a dodnes pokračuje jako soutěžní, autorský a interpretační festival s krajskými koly, v nichž soutěží stovky kapel a písní. Poslouchat je přijíždějí i desetitisíce návštěvníků.

POKORNÁ, Kateřina. Proměny trampingu po roce 1989. Praha, 2013. Diplomová práce. Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd. Vedoucí práce Jakub Grygar.

URBÁNEK, Vojtěch. K některým otázkám trampingu v perspektivě sociologie. Praha, 2009. Diplomová práce. Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd. Vedoucí práce Jana Duffková.