Sudičky

Sudičky, sudice, rodičky nebo věštice jsou pojmenování, která se vztahují k bytostem určujícím při narození člověka jeho osud. Víra v bohyně či démony, kteří svým soudem fatálně ovlivnili lidský život, prostupuje již mnoha starověkými tradicemi. Počet tří je znám např. mytologie z řecké (moiry) či germánské (norny), v níž se takové osoby ženského pohlaví objevovaly.

V pozdějších přímých českých pramenech určují osud novorozeněte žebraví stařečci či cikánka nebo hadačka uražená lakomým mlynářem. Sudičky jsou dnes známy nejvíce z pohádky Tři zlaté vlasy děda Vševěda, jíž se dostalo opakovaného filmového zpracování (1963 a 1978, pod názvem Plaváček v roce 1986). V této pohádce vyslechne král, který se ztratil na lovu, věštbu tří sudiček, a když se dozví, že narozenému chlapci určily jako nevěstu jeho dceru, klade dotyčnému v životě překážky, které nakonec paradoxně vedou k vyplnění této věštby.

Sudičky prý přicházely do stavení s hořící svící v ruce, vždy o půlnoci, a to do tří dnů po narození dítěte. Svíci při vyřknutí osudu zhasly. Jen málokdy je někdo při věštění spatřil, věřilo se, že takový člověk ochrne hrůzou a nehne se z místa. V představách lidí sudičky předly lidský život jako přízi, kterou nejstarší z nich přestřihnutím ukončovala. Aby byla zaručena přízeň sudiček, připravovalo se pro ně na stůl pohoštění. Sílu jejich věštby, ovšem s možností osud pozměnit, ukazuje populární pohádka o Šípkové Růžence.

NAVRÁTILOVÁ, Alexandra. Narození a smrt v české lidové kultuře. Vyd. 1. Praha: Vyšehrad, 2004. 413 s., [16] s. barev. obr. příl. ISBN 80-7021-397-3.
TILLE, Václav. Soupis českých pohádek. V Praze: nákladem České akademie věd a umění, 1929-1937. 3 svazky (619; 451; 661 stran). Rozpravy České akademie věd a umění; třída III, číslo 66, 72, 74.
VÁŇA, Zdeněk. Svět slovanských bohů a démonů. 1. vyd. Praha: Panorama, 1990. 280 s., [32] s. obr. příl. Stopy, fakta, svědectví. Velké civilizace. ISBN 80-7038-187-6.