Ženská démonická postava s dlouhými vlasy, bledá a krásná. Do českého folkloru pojmenování této bytosti proniklo zřejmě až druhotně.
Rusalka patří svým původem do folkloru východoslovanských národů a v českém kontextu je známá zejména díky opeře Rusalka od Antonína Dvořáka. Autor libreta opery Jaroslav Kvapil čerpal ve velké míře ze zahraniční literatury.
Ve východoslovanském folkloru je rusalka postavou spjatou s dívkami, které se nedočkaly naplnění své sociální role a zemřely dříve, než se mohly vdát. Jako revenantní bytosti (tedy umrlci, kteří se z poklidného spočinutí po smrti „navrací“ a přichází do styku se živými) pak představují nebezpečí zejména pro mladé muže, které jejich krása, dlouhé rozpuštěné vlasy, obvykle plná ňadra a tanec a zpěv lákají. Nechají-li se však zlákat, bývají rusalkami při společné koupeli utopeni nebo ulechtáni k smrti. Přestože má takovéto rusalčino chování pro člověka fatální důsledky, dost možná není usmrcení jejího společníka cílem, ale spíše snahou o navázání svazku, který nebyl v dosavadním životě uskutečněn. Motiv smrtelně nebezpečné lásky k lidskému muži je také námětem Dvořákovy opery, v níž Rusalka nejdříve ve slavné árii Měsíčku na nebi hlubokém touží po blízkosti prince, do něhož se zamilovala. Pak ho sice odmítá potrestat za to, že zapomněl na jejich společnou lásku, avšak nakonec je to ona, kdo je příčinou jeho zkázy.
V českém folkloru se toto pojmenování začíná objevovat v námětech, v nichž vystupuje např. divá žena či víla. Rusalka však bývá vnímána ve větší spojitosti s vodou, a tím pádem také s vodníkem (v obdobném vztahu rodičovského pouta jako tomu je u Dvořákovy opery).
2016-2020 ABCzech.cz - © Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Materiály dostupné na této platformě lze bez výslovného souhlasu užívat výhradně pro vlastní a nekomerční účely s řádným uvedením zdroje. Jakékoli jiné použití je povoleno pouze se souhlasem autorů.
Tato webová aplikace Sonic.cgi splňuje požadavky pro GDPR. Aktuální informace naleznete zde.