Rukopisy královédvorský a zelenohorský

1817 a 1818

Rukopis královédvorský objevil 16. 7. 1817 žák Josefa Dobrovského Václav Hanka ve věžní místnosti kostela ve Dvoře Králové (odtud se ustálil název Rukopis královédvorský). Skládá se ze sedmi oboustranně popsaných pergamenových listů. Jejich námětem byla mimo jiné česká pověst o válce knížete Neklana, příběh o válčení Čechů s Poláky a Němci (Sasíky) a vyprávění o bájném vítězství Jaroslava ze Šternberka nad Tatary na střední Moravě roku 1241. V básních se objevily postavy mytických pěvců (Lumír) a hrdinů (Záboj a Slavoj).

Rukopis zelenohorský o rok později zaslal anonym nejvyššímu purkrabímu (tj. nejvyššímu představiteli zemské správy) hraběti Kolowratovi pro nově založené České muzeum a podle obsahu se původně jmenoval Libušin soud. Později se ukázalo, že odesilatelem byl panský úředník Kovář ze zámku Zelená Hora u Nepomuku v západních Čechách (odtud Rukopis zelenohorský). Zaslaný spis popisoval soud kněžny Libuše nad dvěma znepřátelenými bratry Chrudošem a Šťáhlavem. Josef Dobrovský ho okamžitě odmítl jako podvrh, mladá generace obrozenců ho za to však odsoudila a v pravost obou památek uvěřila. Záhy byly k dispozici překlady do němčiny, polštiny, ruštiny a postupně také do dalších jazyků. Texty obou rukopisů se zdánlivě podobají starému lidovému slovanskému básnictví.

Básně obou rukopisů měly velký vliv na vývoj české literatury. Děti školou povinné a studenti se je učili nazpaměť, básně se často recitovaly, citovalo se z nich i v běžné konverzaci. Inspirovaly také české výtvarné umění (Josef Mánes, Mikoláš Aleš, Josef Václav Myslbek) a hudební tvorbu (Bedřich Smetana). Dlouho byly považovány za autentické, spory o jejich pravost ovlivnily českou společnost koncem 19. století. Nepravost obou rukopisů byla nakonec prokázána a obecně uznána. Za posledních sto let bylo shromážděno mnoho dokladů o tom, z jakých pramenů autoři rukopisů čerpali – byly to prameny ruské, jihoslovanské, anglické i staročeské. Na otázku, kdo mohl být autorem záhadných básní, existuje více odpovědí. Pozornost se postupně soustředila na nálezce Rukopisu královédvorského Václava Hanku a jeho přítele, novináře a literáta Josefa Lindu.

LEHÁR, Jan et al. Česká literatura od počátků k dnešku. 2., dopl. vyd. [i.e. 3. vyd.]. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 1082 s. Česká historie; sv. 4. ISBN 978-80-7106-963-8.
OPELÍK, Jiří, ed. et al. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. 1. vyd. Praha: Academia, 1985-2008. 7 sv. ISBN 80-200-0797-0.