Jazyk: CZ | Simple Czech | EN | RU
Rudolfinum

Rudolfinum

Jedna z nejvýznamnějších pražských veřejných budov, dílo předních českých umělců 19. století, ve kterém se v současnosti nachází významná galerie a koná se např. hudební festival Pražské jaro.


Autor: Hans Peter Schaefer, licence CC BY SA 3.0 https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Prag_rudolfinum.jpg
Podrobné informace

slavnostní otevření 7. 2. 1885

 

Rudolfinum je koncertní dům, který se nachází na náměstí Jana Palacha na pražském Starém Městě. Objednavatelem a investorem se stala Česká pojišťovna, která k 50. výročí svého založení (1825) nechala vybudovat dům umění. Budova nese jméno po rakousko-uherském korunním princi Rudolfovi, jež se stal patronem stavby. Projekt stavby byl navržen v roce 1875 předními českými architekty Josefem Zítkem a Josefem Schulzem. Stavba byla realizována v letech 1876–1881. Budova byla původně sídlem Obrazárny, hudební konzervatoře a Uměleckoprůmyslového muzea. Po vzniku samostatného Československa sloužilo Rudolfinum v letech 1919–1938 jako sídlo Poslanecké sněmovny Národního shromáždění ČSR a právě zde byl Tomáš Garrigue Masaryk třikrát zvolen prezidentem. Vzhledem k plnění nového účelu byla stavba rekonstruována podle návrhu architektů Václava Roštlapila a Rudolfa Kříženeckého. Ve Dvořákově síni pod varhanami byla umístěna Masarykova mramorová socha od sochaře Jana Štursy (dnes se nachází v Rothmayerově sále na Pražském hradě). Po druhé světové válce v budově sídlila Hudební fakulta Akademie múzických umění a Česká filharmonie. Ke generální rekonstrukci došlo začátkem 90. let 20. století podle projektu Karla Pragera. Dnes budova patří České filharmonii a je jejím hlavním sídlem. Nachází se zde také Galerie Rudolfinum.

Podle plánu měla budova plnit několik účelů a měla se stát kulturním střediskem s koncertními síněmi a výstavními sály. Vzniklá stavba má podlouhlý půdorys, který je tvořen dvěma čtverci s rizality a lodžiemi na bočních stranách. Budova je bohatě vyzdobena, např. sochami hudebníků na atice či alegorií hudby po stranách hlavního jižního schodiště. Na výzdobě interiérů se podíleli významní čeští výtvarníci (Josef Gočár, Marie Hoppe-Teinitzerová). Vizuálně a funkčně je stavba rozdělena na část koncertní a výstavní. Kromě nejvýznamnější Dvořákovy síně jsou v budově umístěny méně rozsáhlé koncertní sály (Sukova síň, Kubelíkova síň), výstavní sály a administrativní prostory.

 

Použité zdroje
HRUBEŠ, Josef a HRUBEŠOVÁ, Eva. Pražské domy vyprávějí--. Vyd. 2., V nakl. Academia 1. Praha: Academia, 2000- . sv. ISBN 80-200-0040-2.
SCHULZ, Josef a NOLL, Jindřich. Josef Schulz: 1840-1917: Dům umělců Rudolfinum, červenec - září 1992. V Praze: Národní galerie, 1992. 41 s. ISBN 80-7035-036-9.
Historie. In: Rudolfinum [online]. [cit. 9. 9. 2019]. Dostupné z: https://www.rudolfinum.cz/o-budove/historie.
Rudolfinum. In: Národní památkový katalog [online]. [cit. 9. 9. 2019]. Dostupné z: https://www.pamatkovykatalog.cz/rudolfinum-19272918.

2016-2020 ABCzech.cz - © Filozofická fakulta Univerzity Karlovy

Materiály dostupné na této platformě lze bez výslovného souhlasu užívat výhradně pro vlastní a nekomerční účely s řádným uvedením zdroje. Jakékoli jiné použití je povoleno pouze se souhlasem autorů.

Nařízení EU o ochraně osobních údajů

Tato webová aplikace Sonic.cgi splňuje požadavky pro GDPR. Aktuální informace naleznete zde.