Prokop (český světec)

 

*? – †25.3. 1053 Sázava

O svatém Prokopu máme kvůli nedostatečné pramenné základně jen velice málo informací. Jednotlivé zápisy, především legendárního charakteru, se mezi sebou navíc poměrně výrazně liší. S jistotou lze určit pouze jeho vztah k Sázavskému klášteru a pravděpodobné datum úmrtí. Všeobecně přijímaná, ačkoli pouze legendistická verze Prokopova příběhu je, že se narodil někdy na konci 10. století v Chotouni, stal se knězem a oženil se. Se svou manželkou měl syna Jimrama. Po jisté době se rozhodl pro mnišský život, vzdal se rodiny i majetku a odešel do pustiny poblíž řeky Sázavy nedaleko města Kouřim. Zde se usadil v jeskyni a žil poustevnickým životem. Postupně se k němu zřejmě přidalo několik dalších mužů.

Život mnicha Prokopa se změnil poté, co zbloudilý jelen na lovu přivedl k jeho poustevně českého knížete Oldřicha. Ten v Prokopovi ihned poznal svatého muže a rozhodl spolu s ním o založení kláštera v místech Prokopovy poustevny. Kníže Oldřich podaroval nový Sázavský klášter pozemky a privilegii a Prokop se zde stal prvním opatem. Určil vnitřní podobu klášterního života tak, že mniši se na jedné straně řídili západní benediktinskou řeholí, zároveň ovšem sloužili liturgii dle východního ritu, čímž se Sázavský klášter stal ve středoevropském prostoru zcela výjimečným. Ještě před svou smrtí měl k sobě svatý Prokop povolat svého synovce Víta a syna Jimrama a předpovědět jim budoucnost kláštera. Zemřel 25. 3. 1053.

V roce 1204 byl Prokop legátem papeže Inocence III. přímo v Sázavském klášteře svatořečen. Prokopova postava je obestřena velkým množstvím legendárních zázraků. Podle jedné legendy měl do radlice zapřáhnout samotného ďábla a vyorat s ním dodnes viditelnou brázdu v okolí Sázavského kláštera. Tato legenda bývá někdy vykládána jako vítězný boj s vnitřním zlem. Podle jiné měl zase reagovat na přílišnou zdlouhavost svého kanonizačního procesu tím, že se papeži Inocenci III. zjevil ve snu a vyhrožoval mu zbitím svou opatskou berlou, pokud jej okamžitě nesvatořečí. Na ikonografických zobrazení je světec rozpoznatelný díky atributům spoutaného ďábla, důtek, jelena či laně. Často také bývá zobrazován jako poustevník. Je i jednou ze čtyř postav obklopujících sochu svatého Václava na Václavském náměstí v Praze.

HANAUEROVÁ, Angelika. Svatý prokop. In: Svědci a světci [televizní dokument] ČT 4. 2. 2007.
SLÁMA, Jiří. Svatý Prokop – život v legendě a ve skutečnosti. In: Sommer, Petr, ed. Svatý Prokop, Čechy a střední Evropa. Vyd. 1. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2006. , s. 99 – 103. ISBN 80-7106-790-3.