Petr Brandl

^*24. 10. 1668 Praha – ^†24. 9. 1735 Kutná Hora

Petr Brandl (též Peter Johann Brandl, Petrus Brandl/Prandl) studoval na jezuitském gymnáziu u sv. Mikuláše na Malé Straně, malířství se vyučil u dvorního malíře Kristiána Schrödera (1683–1688), který ho seznámil s díly italských a holandských mistrů. V roce 1694 se stal mistrem staroměstského malířského cechu. Jeho mimořádné umělecké nadání se projevovalo již v rané tvorbě, když pracoval na oltářních malbách v Praze a dalších městech. Působil ve službách hraběte Františka Josefa Černína, maloval portréty mj. pro hraběte z Kokořova či Františka Josefa Šporka. Obrazy pro svou proslulou galerii si u něj objednal mohučský kurfiřt Franz Lothar Schönborn. Oltářní plátna Brandl dodal např. do zámecké kaple ve Smiřicích, pro klášter benediktinů v Břevnově, pro kostel Zjevení Páně a kapli sv. Barbory v Manětíně, pro kláštery cisterciáků v Sedlci a Křesoboru či pro biskupství a jezuitský chrám v Hradci Králové. Za svou práci dostával štědrou odměnu. Vedl však bohémský život, měl pověst výtržníka, rád vysedával po hospodách, liboval si v nákladném životním stylu a větší část výdělku prohýřil. Neodváděl povinné poplatky malířskému cechu a setrvale dlužil na výživném manželce a třem dětem, které opustil. Často spekuloval a zadlužoval se. Nakonec zemřel v kutnohorské hospodě zcela chudý.

Brandlova tvorba se vyznačovala mistrovskou prací se světlem a využitím techniky šerosvitu. Ve vrcholném období propracoval vlastní vytříbený styl s charakteristickou dramatičností a intenzitou, prostorovostí obrazových scén a náročností kompozic. Měl vyvinuté sochařské cítění, díky čemuž mohou jeho díla vyvolávat asociaci s reliéfy. Ve své portrétní tvorbě byl uvolněnější. Ovlivnila jej hlavně díla Karla Škréty, Jana Václava Halbaxe a Michaela Leopolda Willmanna, ale také tvorba sochaře Matyáše Bernarda Brauna, se kterým udržoval přátelské styky. K nejznámějším Brandlovým dílům patří oltářní malby, jako je Křest Kristův (1715–1716) ve farním kostele sv. Jana Křtitele v Manětíně, Svatý Vavřinec a Linhart (1717) v kostele sv. Klimenta v pražském Klementinu a také četné obrazy, např. v kostele Panny Marie Vítězné v Praze, obraz Simeon s Ježíškem v Národní galerii, Poslední přijímání poustevníka Vintíře (1718) v Břevnovském klášteře nebo Smrt svatého Benedikta (1719) tamtéž. Doma slavný a vytížený malíř Brandl zůstává v rámci evropských dějin umění dosud téměř neznámou postavou.

BRANDL, Petr a STECKEROVÁ, Andrea, ed. Petr Brandl: malíř neřestí pozemských: žánrové malby v tvorbě barokního mistra Petra Brandla (1668-1735): [Národní galerie v Praze, Sbírka starého umění, Klášter sv. Jiří 22.10.2004-24.4.2005] = Petr Brandl: a painter of worldly vices: genre paintings in the works of the baroque master Petr Brandl (1668-1735): [National Gallery in Prague, Collection of Old Masters]. V Praze: Národní galerie, 2004. 117 s. ISBN 80-7035-291-4.
HOROVÁ, Anděla, ed. Nová encyklopedie českého výtvarného umění. Vyd. 1. Praha: Academia, 1995- . sv. ISBN 80-200-0536-6.
NEUMANN, Jaromír a STECKEROVÁ, Andrea, ed. Petr Brandl. V Praze: Národní galerie v Praze, 2016. 2 svazky (927 stran). ISBN 978-80-7035-631-9.
PROKOP, Jaroslav. Petr Brandl: životní a umělecký epilog: 1725-1735. Vyd. 1. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2006. 335 s., [16] s. barev. obr. příl. ISBN 80-7106-599-4.
STECKEROVÁ, Andrea, ed. Petr Brandl: 1668-1735: studie. V Praze: Národní galerie, 2018. 247 stran. ISBN 978-80-7035-687-6.