Perchta

Jméno Perchty (v obměnách jako Peruchta, Perechta, Paruchta, Parychta či na Moravě Šperechta) je v současném českém povědomí spojeno zejména se šlechtičnou z rodu Rožmberků, která si pro svůj pohnutý osud vysloužila postavení zřejmě nejznámější bílé paní, a to přesto, že ji s bílou paní jindřichohradeckou Bohuslav Balbín spojil mylně.

Z německého pověrečného prostředí je tato bytost známa v podobě rozedrané babice se železným nosem, případně celé ze železa, která vzbuzuje strach. Svázána je se dny mezi Vánoci a Třemi králi, kdy ve spojení s mrtvými vede divokou honbu nebo trestá za porušení tabu – práci ve svátek či porušení půstu.

Podle české romantické mytologie obcházela Perchta jako maškara lidových slavností v době vánoční, tříkrálové a masopustní v podobě kobyly (jižní Čechy), jinde ale byla populární jako strašidlo pro děti. Popisována je jako strašidelná žena se zlatou hlavou, cínovýma očima, měděnýma ušima, železným nosem, stříbrnou bradou a olověným krkem. S kuklou na hlavě se vydávala jako ohyzdně vypadající maska hrozit dětem, které se nemodlily či se o Štědrém dnu přejedly, nedržely na Štědrý den půst nebo snědly hned všechny cukrovinky od Mikuláše. Perchta takovým dětem hrozila rozpáráním břicha a jeho vycpáním hrachovinou. Někdy rozpárání hrozilo i dospělým a zejména přadleny před ní měly dbát na zachovávání vžitých pořádků.

 

GROHMANN, Joseph Virgil. Pověry a obyčeje v Čechách a na Moravě. Vyd. 1. Praha: Plot, 2010. 285 s. Fabula; sv. 3. ISBN 978-80-7428-050-4.
ZÍBRT, Čeněk a Hochová-Brožíková, Zdena, ed. Veselé chvíle v životě lidu českého. Vyd. 2. Praha: Vyšehrad, 2006. 636 s. ISBN 80-7021-624-7.