Zpěvák (bas) světového renomé; jako operní pěvec, interpret písní i klavírista vystupoval v první polovině 20. století prakticky na všech světově významných pódiích.
*3. 3. 1882 Praha – †19. 2. 1970 Vídeň, Rakousko
Pavel Ludikar se narodil jako jediný syn do rodiny dirigenta Augustina Vyskočila a pěvkyně Františky Ludikarové (její rodné příjmení si zvolil za svůj pseudonym). Po studiu na gymnáziu se zapsal na právnickou fakultu, později přešel na fakultu filozofickou. Současně s tím na pražské konzervatoři studoval hru na klavír a kompozici. Studia však nedokončil. Až po návratu z koncertního turné v USA v letech 1903–1904 nastoupil na konzervatoř v Praze ke studiu zpěvu a po úspěšném vystoupení v roli Sarastra v Mozartově opeře Kouzelná flétna v Národním divadle a po absolventském koncertě konzervatoř úspěšně dokončil. Zpíval zpočátku ve Dvorní opeře v Drážďanech, v letech 1906–1909 patřil k předním sólistům vídeňské Lidové opery, po odchodu z Vídně zpíval v Miláně, Turíně, Buenos Aires, Riu de Janeiro a v Bostonu. V době první světové války vystupoval ve Švýcarsku, Turíně a v Paříži. V letech 1926–1932 byl předním členem newyorské Metropolitní opery (odzpíval zde celkem 221 představení). Po návratu do Československa, hostoval v Národním divadle v Praze a v pražském Novém německém divadle a věnoval se koncertní činnosti. Vytvořil i hlavní role ve dvou československých filmech (Píseň lásky a Tatranská romance). Během druhé světové války vystupoval na koncertech v Německu a začal působit i pedagogicky (v Praze na konzervatoři a v Salcburku v Mozarteu). Po skončení války byl zatčen a vyšetřován, ale odsouzen za kolaboraci nebyl.
Po druhé světové válce žil čtyři roky v Čechách (1945–1949), přebýval zejména ve Vamberku a v Pekle u Vamberka a věnoval se především písňové tvorbě. V roce 1949 se přestěhoval natrvalo do Vídně a do svého penzionování v roce 1956 vyučoval zpěv na vídeňské konzervatoři, krátce byl ředitelem Opernschule ve Štýrském Hradci a prakticky až do konce života pedagogicky působil v salcburském Mozarteu. Za jeho uměleckou činnost mu byl udělen čestný doktorát Univerzity Valparaiso v USA, italské vyznamenání Cavaliere della Corona d'Italia a dostalo se mu i dalších poct.
Ludikar byl obdařen sametovým basem obrovského rozsahu, takže zpíval i role barytonové. Vynikl především v rolích mozartovských (Sarastro, Don Giovanni), wagnerovských (Hans Sachs, Wolfram, Daland) a v operách francouzských a italských (byl Mefistem Boitovým i Gounodovým) ztvárnil i Musorgského Borise Godunova, Smetanova Kecala i Dvořákova Hraběte z Harasova. V pražském Novém německém divadle zazářil v titulní roli Karla V. ve světové premiéře Křenkovy stejnojmenné opery. Na téže scéně jako režisér nastudoval Dvořákova Jakobína ve vlastním překladu do němčiny. Soustavně se věnoval i interpretaci písní, které zpíval vždy v originálu (zpíval ve dvanácti jazycích). Vynikl jako interpret Dvořákových Biblických písní (sám se při zpěvu doprovázel na klavír). Sám Dvořák o jeho interpretaci prohlásil: „On je nezpíval, on se je modlil, a tak to má být“. Pavel Ludikar svou interpretační ojedinělostí, šíří repertoáru a mistrovsky dokonalým přednesem různorodých rolí reprezentoval české interpretační umění po celém světě.
2016-2020 ABCzech.cz - © Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Materiály dostupné na této platformě lze bez výslovného souhlasu užívat výhradně pro vlastní a nekomerční účely s řádným uvedením zdroje. Jakékoli jiné použití je povoleno pouze se souhlasem autorů.
Tato webová aplikace Sonic.cgi splňuje požadavky pro GDPR. Aktuální informace naleznete zde.
