Jazyk: CZ | Simple Czech | EN | RU
Obr

Obr

Bytost nadlidsky velkých rozměrů a velké hrubé síly, známá z pověstí, mýtů a pohádek po celém světě. Lidmi většinou obávaná, ne vždy ale musí být nepřátelská. Obrem jsou nazýváni i lidé nadstandardního vzrůstu.


Malba Karla Ludvíka Klusáčka (1865–1929) „Obři“. Licence: Public domain, https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/3/3b/Klus%C3%A1%C4%8Dek_Karel_L._-_Ob%C5%99i.jpg
Podrobné informace

Obr je známý v mýtech, pověstech a pohádkách po celém světě. I v českém prostředí se vyskytuje příběh, kdy obryně či obří dítě nalezne v zemi oráče a přinese si ho jako hračku, domnělého červa či zajímavost domů, načež starší obr přikáže, ať oráče vrátí, protože se jedná o příští, menší pokolení. V mytických představách evropských národů tedy obři představují starší, archaičtější rod, předcházející lidskému.

Díky své velikosti vyniká obr nepřirozeně velkou silou, spojenou se zemí, zejména jejími kamennými částmi, s horami, skálami či jeskyněmi. Díky němu vznikla pohoří, vrchy, jámy a příkopy, v těchto pověstech jej ale časem nahradil čert. V pohádkách ho jako protivníka lze přemoci důvtipem – např. v sázce, kdo toho víc sní, si člověk pěchuje jídlo do plachty přivázané pod bradou. Plachtu si pak prořízne, obr ovšem učiní to samé se svým břichem.

Může být lidem nebezpečný, jak je tomu u obra Lidojeda z pohádky o Palečkovi. Tento obr  se chová doslova predátorsky nejen tím, že podobně jako kyklop Polyfémos ze starořeckých bájí lidi vězní v jeskyni a pak je jí, ale i svou zvířecí schopností vyčenichat protivníka. Pokud obr žije poblíž lidské vesnice, hrozí z jeho strany krádež dobytka. Jindy se ale setkáváme i s výroky, že „vlastně nebyl žádným strašidlem“, lidem neškodil,  dokonce jim pomáhal zapůjčením svého velkého kladiva, když potřebovali něco vystavět, nebo jim budovu vystavěl sám. Připodobnění obra k lidem ilustrují návyky jako šňupání tabáku a přátelské vztahy s obrem ze sousedství, s nímž si půjčovali tabatěrku přehazováním z hradu na hrad. Slova „obr“ a „obrovský“ jsou frekventovaným označením kohokoli či čehokoli nezvykle velkého.

Použité zdroje
BŘEZINA, Karel. Přehled hradních a zámeckých strašidel: Čechy, Morava a Slezsko. 2., rozš. a přeprac. vyd., (V nakl. Littera vyd. 1.). V Brně: Littera, 2007. 445 s. ISBN 978-80-85763-35-5.
LUFFER, Jan. Katalog českých démonologických pověstí. Vyd. 1. Praha: Academia, 2014. 238 s. ISBN 978-80-200-2383-4.
STEJSKAL, Martin. Labyrintem míst klatých: přízračnou krajinou českých zemí. 1. vyd. Praha: Eminent, 2011. 1006 s. ISBN 978-80-7281-415-2.
TILLE, Václav. Soupis českých pohádek. V Praze: nákladem České akademie věd a umění, 1929-1937. 3 svazky (619; 451; 661 stran). Rozpravy České akademie věd a umění; třída III, číslo 66, 72, 74.

2016-2020 ABCzech.cz - © Filozofická fakulta Univerzity Karlovy

Materiály dostupné na této platformě lze bez výslovného souhlasu užívat výhradně pro vlastní a nekomerční účely s řádným uvedením zdroje. Jakékoli jiné použití je povoleno pouze se souhlasem autorů.

Nařízení EU o ochraně osobních údajů

Tato webová aplikace Sonic.cgi splňuje požadavky pro GDPR. Aktuální informace naleznete zde.