Obnovené zřízení zemské

Obnovené zřízení zemské představovalo souhrnný zemský zákoník obsahující nařízení z oblasti státního, soukromého a trestního práva. Plnilo tak do jisté míry funkci dnešní ústavy, byť jej s ní nelze ztotožňovat. Jeho vydáním císař Ferdinand II. završil po právní stránce přeměnu Čech a Moravy ze stavovského státu, v němž vedle sebe působilo několik křesťanských konfesí, v katolickou absolutistickou monarchii. Provedení takto radikálních změn umožnila panovníkovi porážka českého stavovského povstání, po které soustředil do svých rukou moc, jakou dosud nedisponoval žádný z jeho předchůdců.

Zákoník ustanovil katolicismus jako jedinou povolenou víru v zemi a potvrdil dědičnost českého trůnu v habsburské dynastii (dosud byl český král volen stavy). Veškerá moc se nyní koncentrovala v rukou panovníka, který rozhodoval o tom, kdo bude v Čechách a na Moravě přijat mezi šlechtu, získal právo jmenovat zemské úředníky a stal se vrchním odvolacím orgánem proti rozsudkům českých a moravských soudů. Přesto stále ponechával značný podíl na moci i šlechtě, zejména v rovině vrchnostenské správy. Na zemském sněmu bylo výrazně posíleno postavení duchovenstva, zatímco politický význam královských měst byl zcela eliminován (na sněmu jim zůstal jediný hlas). Vzrostl také význam němčiny, která nyní byla na zemských sněmech zrovnoprávněna s češtinou a v konečném důsledku ji jako jednací jazyk vytlačila.

Ustanovení Obnoveného zřízení zemského se udržela až do roku 1848. Český stát byl nyní plně podřízen habsburské dynastii, oproti rozšířeným představám o konci české samostatnosti si však nadále zachovával svoji svébytnost a postavení nezávislého státního útvaru, formálně propojeného s ostatními zeměmi impéria pouze osobou panovníka. Tento stav narušily až v 18. století správní reformy císařovny Marie Terezie.

MIKULEC, Jiří. České země v letech 1620-1705: od velké války k dlouhému míru. První vydání. Praha: Libri, 2016. 406 stran. ISBN 978-80-7277-553-8.