Nebojsa

Pojmenování Nebojsa je spojeno s náměty lidové slovesnosti, které vyprávějí o neohroženém mladíkovi, jenž se nebojí a díky tomu plní jinak těžko splnitelné úkoly. Touto osobitostí, totiž tím, že jej nikdy nic nevystrašilo, se Nebojsa vyznačuje již od dětství. Když dospěje, vydává se do světa, aby se naučil bát. Přijde např. k zakletému hradu, kde musí opakovaně přenocovat a střetnout se s místními duchy, aby tak vysvobodil zakletou princeznu, nebo k opuštěnému kostelu, mlýnu či jinému osamělému místu, kde prokáže svou neohroženost a přemůže strašidla nebo čerty, případně se ocitá na hřbitově, kde se nezaleká umrlců vstávajících z hrobů.

Přestože bývá v pohádkách postava Nebojsy nazývána různými obvyklými českými mužskými jmény, přezdívka odvozená od jeho hlavního charakterového rysu vešla ve všeobecné povědomí natolik, že jí bývá označován jakýkoli nebojácný člověk. Oblibu si toto pojmenování získalo i jako název společnosti či jako satirický týdeník, jenž komentoval politiku nově vzniklého československého státu (týdeník vycházel v letech 1918–1920). Svého filmového zpracování se námět o mladíkovi, který nezná strach, dočkal v pohádce slovenského režiséra Júlia Matuly (1988).

Prototyp Nebojsy v postavě Martina Kabáta, pohádka Hrátky s čertem

OTČENÁŠEK, Jaroslav, ed. Černá nevěsta: pohádky a pověsti spolupracovníků a studentů K.J. Erbena. Vydání první. Praha: Plot, 2015. 343 stran. Fabula; 7. svazek. ISBN 978-80-7428-276-8.
TILLE, Václav. Soupis českých pohádek. V Praze: nákladem České akademie věd a umění, 1929-1937. 3 svazky (619; 451; 661 stran). Rozpravy České akademie věd a umění; třída III, číslo 66, 72, 74.