Filmová a divadelní herečka. Jedna z nejoblíbenějších a nejslavnějších českých filmových hvězd 30.–40. let 20. století, známá i v zahraničí.
*27. 2. 1912 Brno – †29. 10. 1988 Praha
Nataša Gollová (v Německu známá jako Ada Goll) získávala první herecké zkušenosti už od sedmi let v ochotnickém divadle. Po maturitě začala studovat na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, avšak studium nedokončila a začala se intenzivně věnovat svým uměleckým zájmům: scénickému tanci a zvláště herectví. Její otec František Xaver Hodáč byl významným politikem, a proto Nataša přijala umělecký pseudonym podle svého dědečka (historika Jaroslava Golla), když začala vystupovat jako divadelní herečka. První angažmá získala již roku 1932 v Českém divadle v Olomouci, krátce působila také na scéně Slovenského národního divadla v Bratislavě a roku 1935 se stala členkou činoherního souboru Městského divadla na Královských Vinohradech v Praze. Po skončení druhé světové války působila především v Divadle ABC a s ním posléze přešla do Městských divadel pražských, kde vystupovala až do roku 1971.
Skutečnou popularitu však získala díky svému působení ve filmu, kde se poprvé objevila roku 1932 v epizodní roli rozpustilé septimánky v komedii Martina Friče Kantor ideál (1932). Zpočátku byla obsazována do vedlejších rolí dívek, jež byly nejen okouzlující, zasněné a naivní, ale dokázaly být i vtipné a emancipované. Natašin komediální talent objevil režisér Miroslav Cikán ve veselohře Příklady táhnou (1939), která znamenala zásadní zlom v její herecké kariéře. Začala spolupracovat zejména s Martinem Fričem, v jehož filmech dostala prostor v hlavních rolích po boku Oldřicha Nového. Fričovy veselohry Eva tropí hlouposti (1939), Roztomilý člověk (1941) či Hotel modrá hvězda (1941) ji vynesly na vrchol popularity mezi diváky i filmovými kritiky. Gollová se stala jednou z nejoblíbenějších českých hereček té doby a ikonou mladých dívek. Režisér Otakar Vávra jí naopak poskytl možnost vyniknout v náročnějších charakterních rolích, jako například v poetické adaptaci románu Viléma Mrštíka Pohádka máje (1940) či v psychologickém dramatu Šťastnou cestu (1943). Tyto polohy se staly její doménou zvláště v 50. letech, kdy však nadále ztvárňovala i komediální role. Nejslavnější z její pozdější tvorby je postava výřečné Kateřiny v dvojdílné historické komedii Císařův pekař a Pekařův císař (1951). Po skončení druhé světové války však její oblíbenost výrazně poklesla kvůli obvinění z údajné kolaborace s nacisty, kterému se sice úspěšně ubránila před soudem, avšak větší role od té doby přicházely jen sporadicky. Gollová přesto během své kariéry účinkovala ve více než 70 filmech a televizních inscenacích. Později byla obsazována i do menších rolí v televizních seriálech, jako např. Hříšní lidé města pražského (1968) či Sanitka (1984).
Ve 30. letech Nataša Gollová prožila v Paříži milostný románek s francouzským dadaistickým básníkem Tristanem Tzarou. Roku 1947 se provdala za divadelního režiséra Karla Konstantina.
2016-2020 ABCzech.cz - © Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Materiály dostupné na této platformě lze bez výslovného souhlasu užívat výhradně pro vlastní a nekomerční účely s řádným uvedením zdroje. Jakékoli jiné použití je povoleno pouze se souhlasem autorů.
Tato webová aplikace Sonic.cgi splňuje požadavky pro GDPR. Aktuální informace naleznete zde.
