Národní divadlo

1881–, Praha

Historická budova Národního divadla (ND) se nachází na pražském Novém Městě na rohu Národní třídy a Masarykova nábřeží. Pro výstavbu, která byla českými vlastenci plánována již od 40. let 19. století, byly uspořádány rozsáhlé národní sbírky a způsob financování výstavby dodnes připomíná nápis nad jevištěm: „Národ sobě“. Nejprve bylo v roce 1862 postaveno Prozatímní divadlo, jež bylo později spojeno s novou budovou ND a dnes tvoří jeho jižní část. Autorem projektu stavby ND se stal architekt Josef Zítek. Budova má několik základních kamenů, které pocházejí z památných míst Čech a Moravy. Na výzdobě interiéru a exteriéru pracovala celá řada slavných českých umělců, kteří jsou dnes označováni jako tzv. generace ND (malíři Mikoláš Aleš, František Ženíšek, sochaři Josef Václav Myslbek, Bohuslav Schnirch aj.). ND bylo slavnostně otevřeno 11. 6. 1881. V témže roce však vypukl požár, který zničil interiér budovy včetně hlediště, opony a jeviště. Po další úspěšné národní sbírce bylo divadlo pod vedením architekta Josefa Schulze opraveno. Dnes má jeviště tři opony – železnou protipožární, oponu namalovanou Vojtěchem Hynaisem a červenou sametovou oponu.

ND bylo znovu otevřeno 18. 11. 1883 pod vedením Františka Adolfa Šuberta. Repertoár zahrnoval činohru, operu i balet. V prvních letech byla důležitá činnost dramaturga Ladislava Stroupežnického a režiséra Josefa Šmahy. Po roce 1900 působili v ND režisér Jaroslav Kvapil a skladatel Karel Kovařovic, jako sólistka zde hostovala Ema Destinnová. Šéfem činohry ND se stal Karel Hugo Hilar a významná byla práce dramaturga Františka Götze, režiséra Jiřího Frejky a scénografa Františka Tröstera. V baletu se prosadil např. choreograf Joe Jenčík. Během druhé světové války hrálo ND jen omezeně, po ní zde působili režiséři Jindřich Honzl a Jan Grossman. Progresivní inscenace pak v ND vznikly pod režijní péčí Alfréda Radoka a scénografa Josefa Svobody, v činohře se uplatnil režisér Otomar Krejča a později zaujala činnost herce a režiséra Miroslava Macháčka. Po roce 1989 vedli ND ředitelé Jiří Srstka, Daniel Dvořák, Ondřej Černý a Jan Burian. Na pozici uměleckých šéfů působili v činohře Ivan Rajmont, Michal Dočekal a Daniel Špinar, v baletu Petr Zuska a v opeře Eva Herrmannová.

Herecký soubor ND tvořily již od počátku přední české osobnosti jako Hana Kvapilová, Hugo Haas, Zdeněk Štěpánek, Karel Höger, Dana Medřická, Ladislav Pešek, Josef Kemr, Jan Tříska, Jaroslav Marvan, Rudolf Hrušínský či Boris Rösner. ND má dnes několik stálých souborů: činoherní, operní, baletní a Laternu magiku. Kromě hlavní budovy působí v Nové scéně, Stavovském divadle a Státní opeře, mezi lety 1991–2014 hrálo také v komorním Divadle Kolowrat. ND je v současné době státem zřizovanou příspěvkovou institucí. Je jednou z nejvýznamnějších a nejoceňovanějších scén v České republice a představuje symbol české národní svébytnosti a vůle.

Národní divadlo.

BENEŠOVÁ, Zdeňka, SOUČKOVÁ, Taťána a FLÍDROVÁ, Dana. Národní divadlo: historie a současnost budovy. Praha: Národní divadlo, 1999. 127 s. ISBN 80-7258-001-9.
Česká divadla: encyklopedie divadelních souborů. Vyd. 1. Praha: Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4.
EFMERTOVÁ, Marcela C. a SAVICKÝ, Nikolaj. České země 1848-1918. Díl I., Od březnové revoluce do požáru Národního divadla. 1. vyd. Praha: Libri, 2009. 453 s. ISBN 978-80-7277-171-4.
FLÍDROVÁ, Dana. Divadlo před oponou: Národní divadlo. 2., (upr.) vyd. Praha: Národní divadlo, 2013. 45 s. ISBN 978-80-7258-422-2.
HOROVÁ, Anděla, ed. Nová encyklopedie českého výtvarného umění. Vyd. 1. Praha: Academia, 1995- . sv. ISBN 80-200-0536-6.
Národní divadlo – historie. In: Národní divadlo [online]. [cit. 6. 8. 2020]. Dostupné z: https://www.narodni-divadlo.cz/cs/sceny/narodni-divadlo/historie.
ŠEVČÍK, Oldřich et al. Architekti, programy, realizace: paralelní texty ke studiu dějin a teorie architektury. 1. vyd. V Praze: České vysoké učení technické, 2011- . sv. ISBN 978-80-01-04741-5.
ŠVÁCHA, Rostislav et al. Dějiny umění v českých zemích 800-2000. Vydání první. V Řevnicích: Arbor vitae societas, 2017. 991 stran. ISBN 978-80-88283-02-7.