Muži 28. října

Členové Národního výboru s předstihem připravovali ve spolupráci se členy zahraničního odboje podmínky k převzetí moci z rukou rakousko-uherských orgánů a k vyhlášení samostatného československého státu. V říjnu 1918 bylo umožněno delegaci Národního výboru vedené Karlem Kramářem odcestovat do Ženevy a vést zde jednání s představiteli zahraničního odboje reprezentovanými zde Edvardem Benešem. Ženevská jednání trvala až do 3. 11. 1918. Většinu politických stran v důsledku toho na českém území nereprezentovali jejich předsedové, kteří se jednání účastnili.

Když se 28. 10. 1918 po Praze rozšířila zpráva, že rakousko-uherský ministr zahraničí Gyula Andrássy ml. nabídl prezidentu USA Woodrowu Wilsonovi separátní mír, začali se obyvatelé Prahy shromažďovat a hrozilo vypuknutí nepokojů. Členové Národního výboru Alois Rašín (národní demokracie), František Soukup (sociální demokracie), Antonín Švehla (strana agrární), Jiří Stříbrný (strana národně sociální) a Vavro Šrobár (za Slovensko) již ráno převzali pod svou správu Obilní úřad, a zajistili tak zásobování civilního obyvatelstva, podřídili si i pražské vojenské velitelství a pražské místodržitelství a obratně dokázali negativní emoce obyvatelstva přeměnit v radostné vítání československé samostatnosti.

Na svém zasedání v Grégrově sále pražského Obecního domu vydali „Muži 28. října 1918“ (toto označení poprvé použil Stříbrný) ve večerních hodinách první zákon československého státu, koncipovaný Rašínem, tohoto znění:

Samostatný stát československý vstoupil v život. Aby zachována byla souvislost dosavadního právního řádu se stavem novým, aby nenastaly zmatky a upraven byl nerušený přechod k novému státnímu životu, nařizuje Národní výbor jménem československého národa jako vykonavatel státní svrchovanosti toto:

čl. 1/ Státní formu československého státu určí národní shromáždění ve srozumění s Československou Národní radou v Paříži. Orgánem jednomyslné vůle národa a také vykonavatelem státní svrchovanosti je Národní výbor1); čl. 2/ veškeré dosavadní zemské a říšské zákony a nařízení zůstávají prozatím v platnosti; čl. 3/ všechny úřady samosprávné, státní a župní, ústavy státní, zemské, okresní a zejména obecní jsou podřízeny Národnímu výboru a prozatím úřadují a jednají dle dosavadních platných zákonů a nařízení; čl. 4/ zákon tento nabývá účinnosti dnešním dnem; čl. 5/ Národnímu výboru se ukládá, aby tento zákon provedl. Dáno v Praze, 28. října 1918. JUDr. Al. Rašín v. r.  JUDr. Fr. Soukup v. r.  Jiří Stříbrný v. r.  Dr. Vavro Šrobár v. r.  Ant. Švehla v. r.   Tento tzv. retenční zákon byl uveřejněn ve Sbírce zákonů a nařízení státu československého

dne 6. 11. 1918.

Zároveň vydali i prohlášení k československému lidu, jež začínalo slovy: „Tvůj odvěký sen stal se skutkem. Stát československý vstoupil dnešního dne v řadu samostatných kulturních států světa… Celý svět sleduje Tvoje kroky do nového života, Tvůj vstup do země zaslíbené. Zachovej štít čistý…“

 

 

 

 

Veselý Zdeněk, Dějiny českého státu v dokumentech, Epocha, Praha 2003
Randák Jan a kol., Osobnosti českých dějin. Euromedia Grup – Knižní klub, Praha 2013
Urban Otto, Česká společnost 1848 – 1918, Svoboda, Praha 1982
http://ftp.aspi.cz/opispdf/1918/002-1918.pdf
https://cs.wikipedia.org/wiki/N%C3%A1rodn%C3%AD_v%C3%BDbor_%C4%8Deskoslovensk%C3%BD