Typ motorových vozů, který se měl stát páteří lehké osobní dopravy, avšak nikdy nebyl sériově vyráběn. Jediné dva vyrobené prototypy byly v provozu mezi lety 1974 a 1998. Nerealizování sériové výroby bylo nahrazeno masivním rozšířením vozů řady 810, a to i na tratích, pro které nebyly konstruovány kapacitně ani výkonem .
Motorové vozy řady 860, podle původního Kryšpínova označení M 475.0, jsou sériově nikdy nerealizovanou řadou, v české železniční historii zajímavou právě proto, že k sériové výrobě vlivem řady okolností nedošlo a zůstalo u dvou vyrobených prototypů. Přímým důsledkem této skutečnosti bylo masivní rozšíření známé řady 810 i v takových podmínkách, pro které nebyly konstruovány. Nevhodnost nasazení těchto strojů na vytížených a sklonově náročných tratích se podařilo částečně zmírnit až počátkem nového tisíciletí dodávkami nových vozů, především však řadou modernizací, jejichž výsledkem byla například motorová jednotka řady 814 Regionova.
V roce 1968 zadalo ministerstvo dopravy a spojů Výzkumnému ústavu kolejových vozidel úkol - vývoj potřebného kolejového vozidla. Dva prototypy měly být dokončeny do poloviny roku 1971 a v roce 1973 se předpokládalo zahájení sériové výroby. Ačkoli hrubá stavba obou prototypů byla dokončena v dubnu 1970, kvůli dodatečným požadavkům Československých státních drah a prodlevě v dodání elektrické výzbroje došlo ke zdržení. Oba prototypy tak byly definitivně dokončeny až v roce 1974. Poté byly dále zkoušeny v běžném provozu a teprve v roce 1979 byly úpravy provedené na jednom z nich schváleny pro sériovou výrobu. Mělo být vyrobeno 310 vozů řady M 475.0, během dlouhého zdržení se však výrazně změnily dodavatelsko - odběratelské vztahy. Výroba důležitých agregátů v podnicích spolupracujících při výrobě prototypů na počátku 70. let již nebyla zajištěna, a československé vagonky tak nemohly řadu M 475.0 zařadit do výrobního programu.
Prototypy byly v provozu do roku 1997, resp. 1998. Původně byly deponovány v Hradci Králové a jezdily na trati Hradec Králové–Jičín–Turnov, v roce 1991 byly předány do Letohradu a poslední měsíce provozu dožily v provozní jednotce Meziměstí. Tam oba prototypy dlouhé roky chátraly, než byl první z nich v roce 2007 převezen do chomutovského depozitáře Národního technického muzea. Druhý vůz by se mohl stát součástí Muzea ČD v Lužné u Rakovníka.
Této řadě bylo přezdíváno „chrochtadlo“,a to pro specifický zvuk motoru připomínající chrochtání.
2016-2020 ABCzech.cz - © Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Materiály dostupné na této platformě lze bez výslovného souhlasu užívat výhradně pro vlastní a nekomerční účely s řádným uvedením zdroje. Jakékoli jiné použití je povoleno pouze se souhlasem autorů.
Tato webová aplikace Sonic.cgi splňuje požadavky pro GDPR. Aktuální informace naleznete zde.