Mistr Litoměřického oltáře

první polovina 16. století

Jméno malíře není známo, provizorně byl pojmenován podle svého zřejmě raného díla, deskového oltáře z let 1502–1505, umístěného původně v kapitulním kostele v Litoměřicích. Podle starších zdrojů mohl být žákem tzv. Mistra Křivoklátské archy, neboť na Křivoklátě je mu připisována práce na vnějších křídlech tohoto oltářního nástavce. Začátkem 16. století, alespoň podle novodobých uměleckohistorických hypotéz, podnikl studijní cesty do Dolních Rakous. Jeho tvorba byla částečně ovlivněna dílem Albrechta Dürera. Později se snad stal dvorním mistrem krále Vladislava II. Jagellonského v Čechách a vedl úspěšnou dílnu v Praze, která dostávala řadu významných zakázek. Podle jedné domněnky je Mistr Litoměřického oltáře totožný s královským dvorním mistrem Hansem Elfelderem. Jiní autoři se zase domnívají, že práce přisuzované Mistrovi ve skutečnosti vytvořilo několik navzájem nesouvisejících dílen.

Litoměřický oltář zobrazuje pašijový cyklus utrpení a smrti Ježíše Krista, ve kterém umělec detailně ztvárnil postavy harmonicky a pečlivě zakomponované do krajiny. Není zcela jasné, zda takto náročné dílo pražské provenience bylo od počátku určeno pro Litoměřice, nebo zda se do zdejšího (dříve luteránského) kostela dostalo až po roce 1620, pravděpodobně ze Strahova. Mistru Litoměřického oltáře se dále připisuje mj. triptych známý jako Strahovský oltář. Do roku 1508 se datuje jeho nejvýznamnější dílo, cyklus fresek s námětem legendy o sv. Václavu a s portréty královského páru ve svatováclavské kapli v pražské katedrále sv. Víta. K jeho dalším dílům bývají řazeny oltář s Nejsvětější Trojicí, oltářní křídla Týnského chrámu se zobrazením sv. Kateřiny a sv. Barbory a cyklus legendy o sv. Kateřině. V roce 1506 měl Mistr Litoměřického oltáře namalovat portrét Albrechta z Kolovrat, považovaný za historicky první malířskou podobiznu vytvořenou v renesančním stylu v českém prostředí. Mistrova díla se vyznačovala na svou dobu dokonalým zobrazením postav s výrazně tvarovanýma rukama, naběhlými očními víčky, nápadně velkými lícními kostmi a dlouhým nosem.

HORNÍČKOVÁ, Kateřina, ed., ŠRONĚK, Michal, ed. a BARTLOVÁ, Milena. Umění české reformace: (1380-1620). Vyd. 1. Praha: Academia, 2010. 555 s. ISBN 978-80-200-1879-3.
HOROVÁ, Anděla, ed. Nová encyklopedie českého výtvarného umění. Vyd. 1. Praha: Academia, 1995- . sv. ISBN 80-200-0536-6.
PEŠINA, Jaroslav. Mistr litoměřický. 1. vyd. Praha: Nakladatelství československých výtvarných umělců, 1958. 18 s., [27] s. obr. příl., [2] l. obr. příl. Nové prameny; sv. 16.
ROYT, Jan. Gotické deskové malířství v severozápadních a severních Čechách 1340-1550. Vydání první. Praha: Univerzita Karlova v Praze, nakladatelství Karolinum, 2015. 350 stran. ISBN 978-80-246-3174-5.