Maxmilián II.

^*31. 7. 1527  Vídeň, Rakouské arcivévodství (dnešní Rakousko) – ^†12. 10. 1576 Řezno, Svatá říše římská (dnešní Německo)

Maxmilián II. byl synem císaře Ferdinanda I. a Anny Jagellonské. Vyrůstal na dvoře v Innsbrucku, kde se mu pod vedením profesorů z vídeňské univerzity dostalo vynikajícího vzdělání. Mladý arcikníže vyrostl v nadšeného příznivce humanistických idejí a renesanční kultury a v dospělosti prý hovořil pěti jazyky. V dějinách habsburského rodu představoval výjimečnou osobnost, neboť na rozdíl od svých přísně katolických příbuzných od mládí výrazně sympatizoval s luteránstvím a nacházel si také mnoho přátel v řadách říšské protestantské šlechty. Rodina proto problémového následníka trůnu přinutila strávit několik let u jeho příbuzných ve Španělsku a jako spolehlivou nevěstu mu v roce 1548 vybrala jeho vlastní sestřenici Marii, která byla bigotní katoličkou. Maxmilián se nakonec zájmům rodiny podvolil a v roce 1561 složil přísahu věrnosti katolické církvi. Zároveň však od papeže dostal výjimku, která mu umožňovala přijímání podobojí, jak činili protestanti. V roce 1562 byl korunován českým a římským králem, vlády se však ujal až po smrti svého otce o dva roky později.

Vláda Maxmiliána II. představovala pro Svatou říši římskou i české země vzácné období náboženského míru. Císař upřímně usiloval o překlenutí rozporů mezi znesvářenými křesťanskými konfesemi a snažil se odsunout problematiku náboženství do soukromé sféry mimo oblast politiky. To by umožnilo naplnění jednoho z jeho hlavních cílů, sjednocení západního křesťanstva v boji proti Osmanské říši, s níž v letech 1566–1568 svedl nepříliš úspěšnou válku. V roce 1568 císař povolil svobodu vyznání v Uhrách a o tři roky později v rakouských podunajských zemích. V roce 1575 přislíbil zachování náboženské svobody českých nekatolíků sdružených v rámci tzv. České konfese, nikdy ji však negarantoval písemně. Krátce poté již delší dobu nemocný císař zemřel, pohřben byl stejně jako jeho otec v katedrále sv. Víta.

HAMANN, Brigitte. Habsburkové: životopisná encyklopedie. Překlad Milada Kouřimská a Milan Kouřimský. Vyd. 1. Praha: Brána, 1996. 403 s. ISBN 80-7176-415-9.
RANDÁK, Jan a kol. Osobnosti českých dějin. Vyd. 1. Praha: Knižní klub, 2013. 432 s. ISBN 978-80-242-4196-8.
RYANTOVÁ, Marie, ed., VOREL, Petr, ed. a ANTONÍN, Robert. Čeští králové. Vyd. 1. Praha: Paseka, 2008. 583 s., [8] s. barev. obr. příl. Historická paměť. Velká řada; sv. 16. ISBN 978-80-7185-940-6.