Max Švabinský

^*17. 9. 1873 Kroměříž – ^†10. 2. 1962 Praha

Max Švabinský, celým jménem Maxmilian Theodor Jan Švabinský, od útlého věku snil o tom, že se stane umělcem. Ještě v dětství začal malovat portréty, které následně vystavoval v oknech místní lékárny. I přes matčin odpor mu bylo nakonec studium umožněno a Švabinský byl jako jeden z nejlepších uchazečů zapsán na pražskou Akademii výtvarných umění (AVU), kde studoval v ateliéru pod vedením Maxmiliána Pirnera (1891–1896). Velká část jeho obrazů byla ovlivněna pobytem v Kozlově u České Třebové (Dvě matky, Velká rodinná podobizna). Významnou inspirací pro Švabinského byly ženy, které vřele miloval – jeho manželka Ela Vejrychová, často na jeho malbách zachycená, později Anna Procházková, manželka jeho švagra, jež se stala jeho milenkou (po letech manželkou). Vytvořil celou řadu grafických portrétů se silným erotickým napětím (grafický cyklus Ráj), kde zachytil i sám sebe v intimních situacích.

Ještě během studií se zdokonaloval v portrétu podaném malířskou i kresebnou, respektive grafickou formou. Uměl mistrovsky zachytit vnitřní energii a podstatu zobrazované postavy. Virtuózní podání a smysl pro monumentalitu přinesly Švabinskému řadu oficiálních zakázek. První se stala výzdoba foyer Zemské banky v Praze Na Příkopě. Dalšími velkými zakázkami byly mozaiková výzdoba Síně padlých v Národním památníku na Vítkově a malby pro Obecní dům v Praze. Stal se také autorem návrhů vitrážových oken pro katedrálu sv. Víta (Seslání ducha svatého, Poslední soud). Pro Ministerstvo spojů vyrobil několik sérií poštovních známek a navrhl československé bankovky. Švabinský byl i pedagogicky činný a dlouhou dobu působil na AVU. Řadil se ke spolku Mánes a byl jedním ze zakladatelů Sdružení českých umělců grafiků Hollar (1918), dále patřil ke spolkům Hagenbund (Vídeň) a Société nationale des beaux-arts (Paříž). Stal se rytířem Řádu čestné legie, profesorem a několikanásobným rektorem AVU. Byl jmenován národním umělcem (1945) a nositelem Řádu republiky (1958).

BRABCOVÁ, Jana A. Max Švabinský: okouzlený milovník života. Praha: Gallery, 2003. 74 s. ISBN 80-86010-67-8.
DOLANSKÁ, Karolína et al. České moderní a současné umění 1890-2010. V Praze: Národní galerie, 2010. 2 sv. ISBN 978-80-7035-325-7.
HOROVÁ, Anděla, ed. Nová encyklopedie českého výtvarného umění. Vyd. 1. Praha: Academia, 1995- . sv. ISBN 80-200-0536-6.
PÁLENÍČEK, Ludvík. Max Švabinský: život a dílo na přelomu epoch. 1. vyd. Praha: Melantrich, 1984. 304 s., [72] s. il. Odkazy pokrokových osobností naší minulosti; sv. 72.
ŠVABINSKÁ, Zuzana, ŠEVČÍK, Václav a KUNA, Martin. Max Švabinský: soupis kreslířského a malířského díla 1879-1916 = catalogue of drawings and paintings 1879-1916. Vyd. 1. Kroměříž: Muzeum Kroměřížska, 2014. 365 s. ISBN 978-80-85945-67-6.
ŠVABINSKÝ, Max a BRABCOVÁ, Jana A. Max Švabinský: ráj a mýtus. [Praha]: Gallery, 2001. 71 s. ISBN 80-86010-50-3.
VOLAVKOVÁ, Hana. Max Švabinský. 2. vyd. Praha: Odeon, 1982. 82 s. Malá galerie; Sv. 16.