*8. 6. 1893 Praha – †19. 5. 1958 Praha
Marie Pujmanová (rozená Hennerová) měla velice dobré soukromé vzdělání, učil ji například F. X. Šalda. Od roku 1917 se věnovala publicistice, literární a divadelní kritice. Ve 30. letech se velmi aktivně věnovala veřejné činnosti, přednášela o literatuře, ženské otázce a dělnickém hnutí. Byla členkou literární skupiny Blok a redakce časopisu U. Bezprostředně po válce vstoupila do KSČ a od roku 1948 ve své tvorbě prosazovala metodu socialistického realismu a aktivně se účastnila veřejného politického života. Je pohřbena na vyšehradském Slavíně.
Marie Pujmanová zpočátku psala pod vlivem Růženy Svobodové prózu v duchu impresionismu – do tohoto období se řadí její prvotina Pod křídly (1917). Jako autorka psychologického románu ztvárnila v knize Pacientka doktora Hegla (1931) vzpouru mladé ženy proti konvencím a pokrytecké morálce. V žánru psychologické literatury napsala i svůj nejznámější román Lidé na křižovatce(1937), kde v rámci přesně promyšlené kompozice mistrně vykresluje vnitřní svět postav. Tvorba Pujmanové z uměleckého hlediska po válce klesala a další dva navazující romány Hra s ohněm (1946) a Život proti smrti (1952) již autorka podřídila ideologickým normám socialistického realismu. Vydala několik básnických sbírek, část z nich má výrazné politické, téměř ideologické zabarvení, dvě poemy Rafael a Satelit (1944) a Paní Curieová (1957), tematizují autorčino pojetí ženy a jejího vztahu ke společnosti. Podle děl Marie Pujmanové bylo natočeno několik filmů a rozhlasových her – nejznámější z nich, Pacientku doktora Hegla (1940) a Předtuchu (1947), scénáristicky zpracoval a režíroval Otakar Vávra.
2016-2020 ABCzech.cz - © Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Materiály dostupné na této platformě lze bez výslovného souhlasu užívat výhradně pro vlastní a nekomerční účely s řádným uvedením zdroje. Jakékoli jiné použití je povoleno pouze se souhlasem autorů.
Tato webová aplikace Sonic.cgi splňuje požadavky pro GDPR. Aktuální informace naleznete zde.