Marie Pujmanová

^*8. 6. 1893 Praha – ^†19. 5. 1958 Praha

Marie Pujmanová (rozená Hennerová) měla velice dobré soukromé vzdělání, učil ji například F. X. Šalda. Od roku 1917 se věnovala publicistice, literární a divadelní kritice. Ve 30. letech se velmi aktivně věnovala veřejné činnosti, přednášela o literatuře, ženské otázce a dělnickém hnutí. Byla členkou literární skupiny Blok a redakce časopisu U. Bezprostředně po válce vstoupila do KSČ a od roku 1948 ve své tvorbě prosazovala metodu socialistického realismu a aktivně se účastnila veřejného politického života. Je pohřbena na vyšehradském Slavíně.

Marie Pujmanová zpočátku psala pod vlivem Růženy Svobodové prózu v duchu impresionismu – do tohoto období se řadí její prvotina Pod křídly (1917). Jako autorka psychologického románu ztvárnila v knize Pacientka doktora Hegla (1931) vzpouru mladé ženy proti konvencím a pokrytecké morálce. V žánru psychologické literatury napsala i svůj nejznámější román Lidé na křižovatce(1937), kde v rámci přesně promyšlené kompozice mistrně vykresluje vnitřní svět postav. Tvorba Pujmanové z uměleckého hlediska po válce klesala a další dva navazující romány Hra s ohněm (1946) a Život proti smrti (1952) již autorka podřídila ideologickým normám socialistického realismu. Vydala několik básnických sbírek, část z nich má výrazné politické, téměř ideologické zabarvení, dvě poemy Rafael a Satelit (1944) a Paní Curieová (1957), tematizují autorčino pojetí ženy a jejího vztahu ke společnosti. Podle děl Marie Pujmanové bylo natočeno několik filmů a rozhlasových her – nejznámější z nich, Pacientku doktora Hegla (1940) a Předtuchu (1947), scénáristicky zpracoval a režíroval Otakar Vávra.

Upoutávka


Datace

JANOUŠEK, Pavel a kol. Slovník českých spisovatelů od roku 1945. Vyd. 2. Praha: Brána, 1999. 2 sv. ISBN 80-7176-939-8.
LEHÁR, Jan et al. Česká literatura od počátků k dnešku. 2., dopl. vyd. [i.e. 3. vyd.]. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 1082 s. Česká historie; sv. 4. ISBN 978-80-7106-963-8.