Český lingvista a literární teoretik zabývající se stylistikou, naratologií a teorií fikčních světů. Působil nejen v Československu, ale i v USA, především však v Kanadě a v Česku.
*3. 10. 1922 Lesnice u Zábřehu – †28. 1. 2017 Verona, Itálie
Lubomír Doležel vystudoval v letech 1945–1949 češtinu a ruštinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (FF UK). Po studiu působil pedagogicky na různých českých středních školách. V roce 1953 se stal pracovníkem Ústavu pro jazyk český Československé akademie věd (ČSAV), v roce 1960 zde založil a pak vedl oddělení matematické lingvistiky. V roce 1962 se stal docentem na katedře českého jazyka na FF UK, od roku 1965 působil jako hostující profesor na Michiganské univerzitě v Ann Arbor v USA. V roce 1968 krátce pracoval v Ústavu pro českou literaturu ČSAV v Praze, ale již koncem tohoto roku přijal pozvání na University of Toronto v Kanadě, kde vyučoval jako profesor na slavistickém oddělení. V roce 1982 byl jmenován profesorem na tamní katedře srovnávací literatury; zde byl činný až do svého odchodu do důchodu v roce 1988. Jako emeritní profesor však působil do vysokého věku jako hostující pedagog na zámořských i evropských univerzitách, včetně českých (pravidelně přednášel např. na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem). Od roku 2009 žil v České republice. Doležel byl čestným doktorem Masarykovy univerzity v Brně (2005) a Univerzity Palackého v Olomouci (2013). Byl nositelem Ceny ministra zahraničních věcí Gratias agit (2010). Brněnský naratologický kroužek, založený v r. 2011, si jej zvolil za svého čestného předsedu.
Doležel se zpočátku svého odborného působení věnoval především jazykovědě, patří k zakládajícím osobnostem české matematické lingvistiky. Později se však zabýval především stylistikou a literární teorií (naratologie, poetika, teorie interpretace, poststrukturalismus), ale i sémiotikou, logikou, filozofií jazyka, kybernetikou či narativní sémantikou. V oblasti literární teorie si vydobyl respekt především v zahraničí. Jeho rozsáhlé a mnohostranné vědecké dílo podstatně ovlivnilo nejen naši, ale i světovou literární vědu. Od poloviny 70. let formuloval spolu s Umbertem Ecem, Thomasem Pavelem, Ruth Ronenovou a dalšími vědci koncepci narativní sémantiky fikčních světů do podoby samostatného literárněvědného směru. Jeho práce byly publikovány v angličtině i v češtině a v dalších jazycích a jsou hojně citovány významnými představiteli světové literární teorie. Ve svých pracích kombinoval lingvistickou analýzu literárních textů spolu s literárněteoretickými přístupy. V České republice významně ovlivnil především nejmladší generaci literárních vědců. Doležel je autorem dvou monografií pro českou literaturu klíčových: O stylu moderní české prózy (1960) a Narrative Modes in Czech Literature (1973). Pozornost vzbudila především jeho kniha Heterocosmica (1998) a Fikce a historie v období postmoderny (2008). Doležel ve svém odborném díle vždy tvůrčím a inovativním způsobem rozvíjel tradice Pražského lingvistického kroužku.
2016-2020 ABCzech.cz - © Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Materiály dostupné na této platformě lze bez výslovného souhlasu užívat výhradně pro vlastní a nekomerční účely s řádným uvedením zdroje. Jakékoli jiné použití je povoleno pouze se souhlasem autorů.
Tato webová aplikace Sonic.cgi splňuje požadavky pro GDPR. Aktuální informace naleznete zde.
