Lída Baarová

^*7. 9. 1914 Praha – ^†27. 10. 2000 Salcburk, Rakousko

Lída Baarová, původním jménem Ludmila Babková, začala hrát ve filmu v pouhých 17 letech, když dostala roli v komedii Kariéra Pavla Čamrdy režiséra Miroslava Josefa Krňanského. Pro svůj esprit a výjimečnou fotogeničnost se rychle stala vyhledávanou představitelkou sličných dívek a mladých žen. Během prvních deseti let natočila 31 celovečerních filmů, z nichž nejúspěšnější byly komedie s Vlastou Burianem a Hugo Haasem. Výrazné výkony předvedla také ve filmech Martina Friče Švadlenka (1936) a Lidé na kře (1937). Roku 1934 vyhrála konkurz na jednu z hlavních rolí v německém snímku Barkarola (1935), který z ní přes noc udělal hvězdu evropského formátu. V letech 1935–1939 žila převážně v Německu a točila filmy pro společnost UFA, účinkovala také v berlínských divadlech. Po svém návratu do Prahy byla sledována gestapem a hrát směla jen sporadicky. Roku 1941 dostala úplný zákaz natáčet v Protektorátu a odešla do Itálie, kde v následujících dvou letech účinkovala v řadě filmů. Po skončení druhé světové války byla v Československu vyšetřována a posléze vězněna pro údajnou kolaboraci s nacistickým Německem. Vleklý soudní proces udělal definitivní tečku i za její uměleckou kariérou v Československu a po jeho ukončení v roce 1948 Baarová emigrovala. Navázala na své předchozí mezinárodní úspěchy a v 50. letech pokračovala v herecké kariéře v Itálii, poté působila ve Španělsku. Roku 1958 se natrvalo usadila v Salcburku a v 60. letech ještě působila na rakouských a německých divadelních scénách. Do Prahy se několikrát vrátila až po roce 1989.

Lída Baarová účinkovala během svého života ve více než 70 filmech. V Československu ji nejvíce proslavily filmy Otakara Vávry, jako je romantická komedie Dívka v modrém (1939) a drama Panenství (1937), ze zahraničních především melodrama Darmošlapové Federica Felliniho (1953). Byla velmi kontroverzní osobností české kultury, veřejností milovaná i zatracovaná. Největší pozdvižení vzbudil její skandální poměr s Josephem Goebbelsem, který zásadně poznamenal celý její další život. Baarová byla dvakrát vdaná, poprvé za loutkáře Jana Kopeckého a podruhé za rakouského lékaře Kurta Lundwalla. Její bouřlivý život se stal námětem celovečerního hraného snímku Filipa Renče Lída Baarová a dokumentu Heleny Třeštíkové Zkáza krásou (oba vznikly v roce 2016). Inspirovala také několik autorů k literárním publikacím Tři životy Lídy Baarové Ondřeje Suchého, Útěky Josefa Škvoreckého či Života sladké hořkosti Františka Kožíka.

 

Ukázka z filmu "Dívka v modrém"

Ukázka z filmu "Ohnivé léto"

Ukázka z filmu "Švadlenka"

Ukázka z filmu "Okénko"

Ukázka z filmu "Panenství"

GRACLÍK, Miroslav a SUCHÝ, Ondřej. Lída Baarová stále fascinuje. [Česko]: MV knihy, 2016. 377 stran, 24 nečíslovaných stran obrazových příloh. ISBN 978-80-87003-46-6.
MOTL, Stanislav. Lída Baarová & Joseph Goebbels: prokletá láska české herečky a ďáblova náměstka. Rozšířené vydání s novou obrazovou přílohou. Praha: Eminent, 2016. 271 stran. Stíny Třetí říše. ISBN 978-80-7281-506-7.
SUCHÝ, Ondřej. Tři životy Lídy Baarové: (co jste ještě nečetli). Vyd. 1. Praha: Ikar, 2010. 215 s., [24] s. obr. příl. ISBN 978-80-249-1460-2.