Leopold I.

^*9. 5. 1640 Vídeň, Rakouské arcivévodství (dnešní Rakousko) – ^†5. 5. 1705 Vídeň, Rakouské arcivévodství (dnešní Rakousko)

Leopold I. byl synem Ferdinanda III. a Marie Anny Španělské. Jako mladší císařův syn byl původně vychováván pro církevní dráhu, po předčasné smrti svého staršího bratra Ferdinanda IV. se však nečekaně stal následníkem trůnu. Ještě za otcova života byl korunován uherským a českým králem, císařem Svaté říše římské se však pro odpor Francie a říšských knížat stal až po složitých vyjednáváních v roce 1658. Mladý panovník zpočátku přenechával státní záležitosti především svým poradcům, postupně ale zrušil úřad prvního ministra a v duchu idejí panovnického absolutismu soustředil co největší moc do svých rukou. Podle tvrzení svých současníků byl rozvážným, inteligentním a pracovitým panovníkem, který si liboval v opeře, hudbě (sám skládal) a bohatém dvorském ceremoniálu.

 Pro české země znamenalo 48 let Leopoldovy vlády období míru, rozvoje barokní kultury, ale také zvyšujícího se daňového zatížení ve prospěch státu a růstu vrchnostenských břemen, zejména roboty. Důsledkem byl řetězec poddanských povstání roku 1680, po nichž císař nakonec tzv. robotním patentem omezil práci poddaných na vrchnostenských statcích (tzv. robotu) na tři dny v týdnu.

 Přestože Leopoldovi byl mnohem bližší svět kultury než role vojevůdce a sám se nikdy žádné bitvy nezúčastnil, velkou část své vlády strávil vedením válek. Na západě byl nucen čelit expanzi francouzského krále Ludvíka XIV., mnohem větší nebezpečí však přicházelo ze strany Osmanské říše, která se v roce 1683 vzmohla k poslednímu velkému náporu proti střední Evropě. Více než stotisícová armáda velkovezíra oblehla Vídeň. Díky podpoře řadě evropských států v čele s Polskem byli Osmané 12. září drtivě poraženi. V následné protiofenzívě habsburské síly znovu dobyly během 80. a 90. let okupovanou část Uher, Sedmihradska, Chorvatska a Slavonie. Zisk rozsáhlých území a nabytá prestiž posunuly Leopoldovu říši mezi přední velmoci tehdejší Evropy. Poté, co roku 1700 vymřela španělská větev Habsburků, se Leopold opět střetl s Francií ve válce o španělské dědictví, které se pokoušel získat pro svého druhorozeného syna Karla (budoucího císaře Karla VI.). Jejího konce se však již nedožil.

BASTL, Beatrix et al. Habsburkové Země Koruny české ve středoevropské monarchii: 1526-1740. Vydání první. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2017. 911 stran. ISBN 978-80-7422-572-7.
RANDÁK, Jan a kol. Osobnosti českých dějin. Vyd. 1. Praha: Knižní klub, 2013. 432 s. ISBN 978-80-242-4196-8.
RYANTOVÁ, Marie, ed., VOREL, Petr, ed. a ANTONÍN, Robert. Čeští králové. Vyd. 1. Praha: Paseka, 2008. 583 s., [8] s. barev. obr. příl. Historická paměť. Velká řada; sv. 16. ISBN 978-80-7185-940-6.