Jazyk: CZ | Simple Czech | EN | RU
Legenda o svatém Prokopu

Legenda o svatém Prokopu

České přebásnění latinské prozaické legendy Vita sancti Procopii maior (Větší život sv. Prokopa). Legenda obsahuje důležité historické vzpomínky na církevněslovanskou vzdělanost, které jsou zde spojeny s motivem obrany české tradice před německým vlivem.


Autor: Neznámý – [1], Volné dílo, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=9436845
Podrobné informace

(asi kolem poloviny 14. století)

Legenda o sv. Prokopu je známa pouze z Hradeckého rukopisu, kde se dochovalo jen 1084 veršů, z nichž dva jsou neúplné, protože jeden list chybí. Česká legenda byla pravděpodobně určena k přednesu jako veršované kázání poutníkům, kteří přicházeli na Sázavu k Prokopovu hrobu. Datum vzniku se opírá o latinskou prozaickou legendu Vita sancti Procopii maior (Větší život sv. Prokopa) z první poloviny 14. století. Podle starších teorií (Josef Dobrovský, Julius Fejfalík) byla česká verze předlohou pro latinskou legendu, a proto oba předpokládali, že vznikla ve 13. století. Po srovnání obou skladeb (Josef Emler, Václav Vondrák) bylo přijato existující datování.

Česká legenda se v mnohém podřizuje své latinské předloze a soustřeďuje se především na Prokopovo působení na Sázavě. Protagonista vyrůstá na Vyšehradě, stane se kanovníkem vyšehradské kapituly, ale odejde do sázavských lesů, kde žije jako poustevník. Kníže Oldřich sem jednou zabloudí během lovu, setká se se světcem a poroučí tu založit Sázavský klášter. Prokop je zvolen jeho opatem a již za života požívá pověsti světce. Po své smrti dle textu legendy vykoná další zázrak – vyžene německé mnichy z kláštera. V legendě se ozývají vzpomínky na církevněslovanskou vzdělanost, které jsou projevem úsilí o vzkříšení cyrilometodějské tradice, jež za Karla IV. vyvrcholilo založením Emauzského kláštera. Tyto vzpomínky jsou příznačně spojeny s motivem obrany české tradice před německým vlivem. Básník nazývá sv. Prokopa „dědicem slovanským“ a zdůrazňuje jeho český původ; mluví o latinských mniších nejen jako o „cizozemcích“, ale přímo i jako o „ďáblových poslech“ a líčí jejich zázračné vyhnání jako obdobu jiného, dřívějšího Prokopova zázraku: vyhnání ďáblů ze sázavských lesů. Podobné národní cítění staví Legendu o sv. Prokopu do blízkosti Dalimilovy kroniky. Text legendy se stal roku 1884 předlohou ke stejnojmenné básni Jaroslava Vrchlického.

Použité zdroje
JAKOBSON, Roman: Glosy k Legendě o sv. Prokopu Jaroslava Vrchlického. In: JAKOBSON, Roman a ČERVENKA, Miroslav, ed. Poetická funkce. Vyd. tohoto souboru 1. Jinočany: H & H, 1995. 747 s. Artes et litterae. Literárněvědná řada. ISBN 80-85787-83-0.
LEHÁR, Jan et al. Česká literatura od počátků k dnešku. 2., dopl. vyd. [i.e. 3. vyd.]. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 1082 s. Česká historie; sv. 4. ISBN 978-80-7106-963-8.
SOMMER, Petr. Svatý Prokop: z počátků českého státu a církve. Vyd. 1. Praha: Vyšehrad, 2007. 337 s., [16] s. obr. příl. Velké postavy českých dějin; sv. 6. ISBN 978-80-7021-732-0.

2016-2020 ABCzech.cz - © Filozofická fakulta Univerzity Karlovy

Materiály dostupné na této platformě lze bez výslovného souhlasu užívat výhradně pro vlastní a nekomerční účely s řádným uvedením zdroje. Jakékoli jiné použití je povoleno pouze se souhlasem autorů.

Nařízení EU o ochraně osobních údajů

Tato webová aplikace Sonic.cgi splňuje požadavky pro GDPR. Aktuální informace naleznete zde.