Klement Gottwald

^*23. 11. 1896 (oficiálně) Dědice u Vyškova – ^†14. 3. 1953 Praha

Klement Gottwald byl nemanželským synem chudé zemědělské dělnice. Přestože jsou jako jeho rodiště uváděny Dědice u Vyškova, podle historiků se narodil pravděpodobně v Hošticích-Herolticích. V roce 1912 vstoupil do sociálně demokratické strany. Během první světové války sloužil v rakousko-uherské armádě, v létě 1918 ale dezertoval. Po válce narukoval na dva roky do československé armády, s níž se účastnil i potlačování komunistické Maďarské republiky rad Bély Kúna. 

Do Komunistické strany Československa (KSČ) vstoupil v roce 1921 a do roku 1926 redigoval stranické noviny v Bratislavě. Po vítězství své frakce zvané „karlínští kluci“ se v roce 1929 po V. sjezdu KSČ stal předsedou Ústředního výboru. Po svém nástupu prosazoval tzv. bolševizaci strany, která znamenala radikalizaci a přeměnu v duchu ortodoxního stalinismu. KSČ tehdy ztratila většinu svých členů. Téhož roku se Gottwald stal také poslancem Národního shromáždění, kde se uvedl projevem, v němž prohlásil: „My se od ruských bolševiků do Moskvy chodíme učit, jak vám zakroutiti krkem.“. V roce 1935 byl zvolen tajemníkem Komunistické internacionály a tuto funkci zastával až do jejího rozpuštění o osm let později. Během 30. let pod vlivem nástupu nacismu a změn v sovětské politice změnil politiku KSČ na budování protifašistického spojenectví. V době kolem Mnichovské dohody v září 1938 byl Gottwald jedním z představitelů odporu proti jejímu přijetí a zastáncem vůle bránit zemi. V listopadu 1938 odjel do Moskvy, kde prožil dalších sedm let v exilu jako vůdce KSČ a jeden z představitelů zahraničního odporu.

Na začátku roku 1945, když funkci premiéra zastával Zdeněk Fierlinger, se Gottwald stal místopředsedou československé vlády Národní fronty. O rok později získala Gottwaldova KSČ 38 % hlasů a zvítězila tak ve volbách. Jednalo se o historicky největší úspěch evropské komunistické strany ve svobodných volbách, ačkoli volby byly svobodné jen částečně, protože kandidovat směly pouze členské strany Národní fronty. Klement Gottwald zaujal post premiéra koaliční vlády. V únoru 1948 vyprovokovala KSČ svým postupem v bezpečnostních složkách většinu nekomunistických ministrů k demisi – očekávali, že ji prezident Edvard Beneš nepřijme a nastane ústavní krize. Gottwald ale nátlakovými akcemi přiměl Beneše, aby demisi přijal a nahradil ministry členy prokomunistických frakcí stejných stran (z Československé strany lidové a z Československé strany národně socialistické utvořil posléze satelity KSČ, sociální demokracie byla s KSČ sloučena). Komunisté získali absolutní moc ve státě. Po abdikaci prezidenta Beneše byl novým československým prezidentem zvolen právě Gottwald.

Klement Gottwald nese odpovědnost za společenské proměny, které následovaly (sovětizace veřejného života, dekvalifikace státní správy, zákazy publikování a pedagogické činnosti) a především za represe. Ve vykonstruovaných procesech bylo odsouzeno k smrti přes 230 osob včetně národně socialistické političky Milady Horákové, levicového intelektuála a bývalého komunisty Záviše Kalandry nebo generálního tajemníka Ústředního výboru KSČ a dlouholetého Gottwaldova spolupracovníka Rudolfa Slánského. Desítky tisíc lidí byly odsouzeny k vězení či nuceným pracím (zejména k těžbě uranu). Gottwald byl alkoholik a podle některých zdrojů trpěl také syfilidou. Zemřel krátce po návratu ze Stalinova pohřbu dne 14. března 1953. Jeho tělo bylo zakonzervováno a vystaveno v mauzoleu v Národním památníku na Vítkově v Praze, kde zůstalo po vzoru Lenina až do roku 1962. V souvislosti s kritikou kultu osobnosti bylo tělo nakonec zpopelněno. V roce 2005 byl v projektu České televize zvolen za největšího padoucha našich dějin.

BUDINSKÝ, Libor. Deset prezidentů. Vyd. 2., rozš. V Praze: Knižní klub, 2008. 292 s. ISBN 978-80-242-2142-7.