Karel VI.

^*27. 7. 1678 Vídeň, Rakouské arcivévodství (dnešní Rakousko) – ^†17. 4. 1711 Vídeň, Rakouské arcivévodství (dnešní Rakousko)

Karel VI. byl druhorozeným synem Leopolda I. a Eleonory Neuburské. Po vymření španělské větve Habsburků měl usednout na španělský trůn, o nějž v tzv. válce o španělské dědictví bojoval s francouzským kandidátem Filipem z Anjou. Když však po předčasné smrti svého bratra Josefa I. v roce 1711 převzal vládu v habsburské monarchii, ztratil podporu svých dosavadních spojenců Anglie a Nizozemska a o tři roky později byl nucen se svých španělských ambicí vzdát.

Výměnou za rezignaci na španělský trůn připojil Karel VI. ke svým zemím Milánsko, Neapolsko, Španělské Nizozemí (dnešní Belgii) a Sicílii. Po válce s Osmanskou říší v roce 1718 navíc získal také některá území na Balkáně, čím habsburská monarchie dosáhla největší rozlohy ve své historii. O řadu těchto územních zisků však Karel přišel již v následujících letech. Navíc se již začala projevovat vnitřní slabost finančně jeho vyčerpaného soustátí, které nutně potřebovalo rozsáhlé reformy. Karel VI. se však svou religiozitou, uvážlivostí a konzervativním viděním světa se podobal více svému otci než reformě laděnému Josefu I., a přestože řada jeho opatření (podpora merkantelismu, omezení roboty) přispěla k modernizaci země, její hospodářský úpadek zastavit nedokázala. S Karlovým jménem je spojeno také poslední velké pronásledování nekatolíků v Čechách a na Moravě, před nímž řada obyvatel emigrovala do sousedních protestantských zemí.

Hlavním Karlovým politickým počinem bylo v roce 1713 vydání tzv. Pragmatické sankce, která vyhlašovala nedělitelnost habsburského soustátí a v případě vymření mužských příslušníků dynastie ustanovovala nástupnictví i v ženské linii. Jelikož sám císař se mužských potomků nedočkal, zajištění trůnu pro jeho nejstarší dceru Marii Terezii se postupně stalo prvořadým cílem jeho politiky. Uznání Pragmatické sankce ze strany evropských mocností proto neváhal přistoupit na značné ústupky. po jeho smrti však evropští panovníci veškeré své sliby rychle odvolali a Marie Terezie musela o vládu tvrdě bojovat v tzv. válkách o rakouské dědictví. S Karlem VI. vymřela po meči habsburská dynastie, v ženské linii však na ni navázala dynastie habsbursko-lotrinská.

BASTL, Beatrix et al. Habsburkové Země Koruny české ve středoevropské monarchii: 1526-1740. Vydání první. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2017. 911 stran. ISBN 978-80-7422-572-7.
RANDÁK, Jan a kol. Osobnosti českých dějin. Vyd. 1. Praha: Knižní klub, 2013. 432 s. ISBN 978-80-242-4196-8.
RYANTOVÁ, Marie, ed., VOREL, Petr, ed. a ANTONÍN, Robert. Čeští králové. Vyd. 1. Praha: Paseka, 2008. 583 s., [8] s. barev. obr. příl. Historická paměť. Velká řada; sv. 16. ISBN 978-80-7185-940-6.