*28. 3. 1899 Louny – †11. 12. 1971 Praha
Karel Konrád studoval na reálném gymnáziu v Lounech, kde též navázal celoživotní přátelství s básníkem Konstantinem Bieblem. Na konci první světové války dobrovolně narukoval a pak se po propuštění z armády v letech 1918–1919 zúčastnil vojenského obsazení Slovenska československou armádou. Po krátké učitelské praxi na obecné škole v Ledcích u Plzně, odkud byl pro levicové názory propuštěn, se začal věnovat výhradně literatuře a novinářské činnosti v Praze. Byl členem uměleckého spolku Devětsil. Roku 1925 a dále v letech 1945–1948 působil jako redaktor Rudého práva, lektoroval v redakci nakladatelství Družstevní práce. V letech 1946–1957 spolupracoval s Filmovým studiem Barrandov. Po zbytek života se věnoval převážně psaní reportáží a jiných novinářských útvarů.
Konrádovu tvorbu prolíná jeho vojenská zkušenost, avantgardní levicové období a novinářská praxe. Poetismus se s hravou, asociativní obrazností projevil v próze Dinah (1928) a v autobiografickém románu Ronaldino (1927), kde hlavní téma představuje proměna chlapce v uvědomělého revolucionáře. Méně lyricky a mnohem objektivněji vyznívá antimilitaristický román Rozchod! (1934). Psychologický poválečný román Postele bez nebes (1948) se snaží působit sociálně kriticky, zde proti sobě stojí nezkažený dětský svět a násilný svět dospělých. Po druhé světové válce psal spíš tendenční reportáže, nekrology nebo jubilejní panegyriky (oslavné řeči) na dobově významné osobnosti. Svůj poslední nedokončený generační román Pavel a Hedvika (1975) umístil do rodných Loun. Jednou z hlavních postav se v něm stal jeho učitel sociologie a filozofie z reálné školy Josef Fischer.
2016-2020 ABCzech.cz - © Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Materiály dostupné na této platformě lze bez výslovného souhlasu užívat výhradně pro vlastní a nekomerční účely s řádným uvedením zdroje. Jakékoli jiné použití je povoleno pouze se souhlasem autorů.
Tato webová aplikace Sonic.cgi splňuje požadavky pro GDPR. Aktuální informace naleznete zde.