Julius Grégr

^*19. 12. Březhrad – ^† 4. 10. 1896 Máslovice-Dol

 

Julius Grégr absolvoval práva na pražské Karlo-Ferdinandově univerzitě a po studiích působil jako advokát ve Frýdlantu. Po pádu Bachova absolutismu v roce 1860 vstoupil do veřejného života. Na doporučení Františka Ladislava Riegra a Františka Palackého požádal jako úřadům neznámý a bezproblémový občan o udělení koncese k vydávání českého politického deníku. V září 1860 mu byla koncese udělena a Julius Grégr se stal redaktorem, o rok později i majitelem deníku Národní listy, jejichž první číslo vyšlo 1. 1. 1961. Spolu s bratrem Eduardem brzy z Národních listů vytvořili prosperující tisk, který na dlouhou dobu patřil v české společnosti k nejčtenějším a nejvlivnějším. Jejich prostřednictvím významně ovlivňovali české veřejné mínění. Julius Grégr dokázal zformovat redakci, kterou tvořili přední žurnalisté a spisovatelé té doby, např. Jan Neruda, Vítězslav Hálek či Jakub Arbes. Grégr byl v roce 1862 za svou novinářskou činnost odsouzen na deset měsíců do vězení. V roce 1874 stál jako jeden ze zakladatelů u zrodu Národní strany svobodomyslné, která se na konci 19. století stala vůdčí politickou silou v českých zemích a stala se známou jako tzv. strana mladočeská. Stal se i poslancem Českého zemského sněmu i říšské rady. Vážná nemoc jej donutila vzdát se předčasně veřejného působení, nemoci podlehl ve věku 65 let.

Grégr byl dvakrát ženatý. S první ženou Annou Eleonorou Hulešovou měl šest dětí. Po smrti své první ženy se podruhé oženil s Rozou Nobackovou a měl s ní opět šest potomků.

Julius Grégr byl organizačně schopný, měl výrazný vůdcovský talent a byl schopen jasně zformulovat stranický program, jeho svobodomyslný bratr Eduard vynikal řečnickým talentem. Do politického života vstoupili s podporou Palackého a Riegra, ale už koncem 60. let se dokázali odpoutat od jejich politických názorů a veřejně proti nim vystupovat. V 90. letech se i jejich zásluhou mladočeská strana stala vedoucí politickou silou české společnosti. Oba bratři se stali reprezentanty liberální české politiky, která se odmítavě stavěla proti zdůrazňování historického českého práva, proti spolupráci s českou šlechtou a katolickou církví a která dokázala zformovat svůj vlastní moderní politický program. Prakticky dokázali, že česká společnost je již natolik vyspělá, že může mít rozdílné politické názory. Jak píše J. Randák, „znevážili dosavadní autority národních vůdců a tradiční hodnoty. Do politické praxe vnesli dravost. Prostřednictvím tisku dovedně utvářeli veřejné mínění. Zformovali stranu, která dočasně vévodila české politické scéně. Bratři Grégrové změnili tvář české politiky 19. století.“ Po Juliu Grégrovi byl pojmenován jeden ze sálů Obecního domu v Praze.

 

Randák Jan a kol., Osobnosti českých dějin. Euromedia Grup – Knižní klub, Praha 2013
Urban Otto, Česká společnost 1848 – 1918, Svoboda, Praha 1982