*23. 1. 1872 Lublaň, Rakousko-Uhersko (dnešní Slovinsko) – †7. 1. 1957 Lublaň, Jugoslávie (dnešní Slovinsko)
Josip Plečnik studoval truhlářství na průmyslové škole v Štýrském Hradci, poté získával praxi jako kreslíř v architektonickém ateliéru. Studoval na vídeňské Akademii výtvarných umění v ateliéru Otto Wagnera, kde navázal celoživotní přátelství s Janem Kotěrou. Po studiích začal působit jako samostatný architekt. Od roku 1910 pobýval v Praze, kde působil jako profesor dekorativní architektury na Uměleckoprůmyslové škole (dnes VŠUP, UMPRUM). V roce 1920 byl ustanoven architektem Pražského hradu zodpovědným za adaptaci areálu na sídlo prezidenta Československé republiky. Na Hradě působil do roku 1934, současně žil a pracoval i ve Slovinsku. Byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes a České akademie věd a umění.
Plečnik byl ovlivněn Wagnerovou tvorbou, Wagnerovy moderní impulsy však zcela originálním způsobem skloubil s odkazem antické architektury a italské renesance, a vytvořil tak osobitý nadčasový monumentální styl. Na Pražském hradě navrhl úpravy interiérů (prezidentský byt, Sloupová síň), rozsáhlé úpravy exteriérů, z nichž vyniká třetí nádvoří s žulovým monolitem, úpravy zahrad (Rajské, Na Valech a Na Baště). Navrhl rovněž úpravy zámku v Lánech.
Velký význam měl pro své rodné město Lublaň, jehož vzhled významně ovlivnil jak po stránce urbanistické (Trojmostí), tak jednotlivými návrhy významných veřejných i soukromých budov (Národní knihovna, letní divadlo Križanke). Pozoruhodné jsou též jeho návrhy kostelů a funerální architektury (kostel Nejsvětějšího Srdce Páně na pražských Vinohradech, hřbitov Žale u Lublaně).
2016-2020 ABCzech.cz - © Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Materiály dostupné na této platformě lze bez výslovného souhlasu užívat výhradně pro vlastní a nekomerční účely s řádným uvedením zdroje. Jakékoli jiné použití je povoleno pouze se souhlasem autorů.
Tato webová aplikace Sonic.cgi splňuje požadavky pro GDPR. Aktuální informace naleznete zde.